marinka: Kdysi jsem se učila (v rámci firemních aktivit) trochu japonsky.
"Tak těžký to neni", tvrdila tehdy lektorka.
No, mě to teda moc jednoduchý nepřišlo. Hlavně si zapamatovat ty klikyháčky v abecedě. Ale oni už prej docela dobře zvládaj latinku?
No, stejně jsem v závěru usoudila, že angličtiny, byť vyslovovaná buďto česky nebo japonsky, bude pro obě strany jednodušší.
Ale umim japonsky pozdravit a napočítat do deseti, takovej jsem machr.
sayonara: Ta gramatika je spíš než těžká úplně jiná. Latinku prý zvládají, ale přece jenom myslím, že mají raději svoje kany
Když Japonci mluví anglicky, mají moc roztomilý přízvuk. Jak je týrají ty souhlásky vedle sebe...
marinka: To je fakt, japonská angličtina je nádherná. A ta jejich snaha to říct dobře je fakt úžasná, jenže jim to prostě nejde. Ale tak oni by se nade mnou, kdybych mluvila japonsky asi taky pobavili.
sayonara: Myslím, že by se moc nebavili. Japonštinářka nám říkala, že když na ně cizinec promluví japonsky, hned jsou z toho celí vedle a začnou mluvit ohromně zdvořile a s úctou
marinka: V Japonsku nevim, ale u nás už jsou často dost počeštěný. A lecos už berou jinak.Zkušenost z japonské firmy. Ale fakt je, že když jsme se o tu japonštinu snažili tak měli ohromnou radost. Na nich jsou ty pocity nádherně vidět.