Sayonara | Terry Pratchett - Obléknu si půlnoc

Spoiler inside!

V této knížce jsem se poprvé setkala s mladou čarodějkou Toničkou Bolavou, která se údajně vyskytuje už i v jiných knížkách, které jsem nečetla. Jako každá čarodějka má spoustu práce - stará se o starého barona Chumfurttama, který umírá, stejně jako o ostatní vesničany. Jednoho dne jeden z vesničanů Vespodhuj zbije svou dceru takovým způsobem, že za blíže nevysvětlených umře její čerstvě narozené dítě. Tonička dívku - Jantaru odvede k Nac Mac Fíglům, což jsou velice potměšilé a zlomyslé potvůrky, nicméně ve své podstatě mají zlaté srdce, a když je třeba, Toničce pomůžou.

Zajímalo by mě, jak Nac Mac Fíglové mluví v originále. Pan Kantůrek se s jejich mluvou vypořádal elegantně - nechal je mluvit jakýmsi moravským nářečím - "Aha, ty myšluješ tu nedobrů nicku", "Nepamatuju si už ani, kdy jsem dal nejakú tu stopečku nebo deset", "No ja, jasňačka, slušná osoba ťa určitě zašpéruje, dyž mu to nějaká stará ušňupaná ochechule nakáže, tož ja" či mezi Fígly velice frekventované "U psí nohy". Překládat knížky Terryho Pratchetta musí být jedno velké dobrodružství, u kterého nesmí chybět nějaká ta sklenka vína.

Fíglové se o Jantaru starají, a tak není divu, že se jí k jejím omezeným rodičům moc nechce.

Starý baron však nakonec stejně zemře a Tonička se s Fígly vydá do Ankh Morporku, aby smutnou novinu oznámila jeho synovi, Rolandovi, do kterého byla pravděpodobně v minulých dílech zamilovaná.

Ten se tedy se svou nastávající Kalendárií a její matkou přesune na zámek a začnou problémy. Z jakéhosi záhadného důvodu se krajem rozlévá nevraživost vůči čarodějkám, lidé si šuškají děsuplné pohádky a Toničku navíc začne pronásledovat podivný přízrak bez očí. Podivný duch, který kolem sebe šíří zápach, který mohou cítit jen mágové nebo čarodějky, ostatní lidé jej vnímají jenom jako zlé myšlenky, které jim otravují mysl a svádějí je k činům, které by s čistou hlavou nikdy neudělali.

Tonička se potom setká s Eskarinou, která jí vysvětlí, co je přízrak zač. A povypráví jí příběh o Úskočném muži, člověku, který byl oddaným členem omniánské církve a sepsal knihu Hranice čarodějnic. Jednoho dne se však zamiloval do čarodějky, která měla být upálena. Přemýšlel, jak ji osvobodit, když si jej z hranice přitáhla k sobě a uhořeli spolu. Od té doby se vrací jako duch a snaží se zničit všechny čarodějky.

Matka Kalendária, příšerně protivná baba, se snaží Toničce znepříjemňovat život, stejně tak i Roland je občas pod vlivem kouzla. Těžko říct, jestli pod vlivem kouzla příšerné nastávající tchýně nebo Úskočného muže, ve výsledku je to však jedno. Žádná sláva. Tonička je podezírána z toho, že Jantaru odvedla k Fíglům proti její vůli, zabila kuchařku a tak podobně.

Jednoho dne se však dozví, že Úskočného muže vyvolala Kalendária, když ji ze žárlivosti chtěla začarovat - vytvořila panenku z vosku, napsala na ni "čarodějka" a strčila ji hlavou do písku. Shodou okolností se hned vedle nacházela kniha Hranice čarodějnic, a tak byla nepříjemnost na světě. Kalendária měla shodou náhod také nějaké to čarodějnické nadání.

Nakonec se Úskočný muž zmocní těla mladého vraha a Tonička jej naláká do pasti - skočí do ohně. Celou knížku ji totiž provázejí různá znamení - nejčastěji jsou to zaječice, které skáčou do ohně a nic se jim nestane.

Aby bylo šťastnému konci učiněno zadost, Tonička se spřátelí s Kalendárií, její matka přestane být taková semetrika, neboť čarodějka paní Proustová ji lehce vydírala (ovšem raději bych to popsala tak, že paní Proustová jí přátelsky varovala, že kdyby neprokazovala náležitý respekt Toničce a chovala se snad nějak nevhodně, mohli by se všichni dovědět o její minulosti kabaretní tanečnice), Jantaru vezme do učení kelda - čarodějka Fíglů, lidé jí začnou projevovat náležitý respekt a sama Tonička a velice milý, vnímavý  a inteligentní strážný, později student medicíny, Přestůň se dají dohromady, a tak ani Tonička nezůstane sama a nemusí smutně koukat po Rolandovi, který má oči jen pro Kalendárii, jak tomu pravděpodobně bylo v minulých dílech této tetralogie.

Nebyl by to Pratchett, aby v knížce nebyla nějaká ta moralita. Nenásilným způsobem čtenářům podsouvá, že než udělají nějakou blbost, mají se pořádně zamyslet - jako třeba Tonička, která nejenže má Druhé myšlenky, kterými se zamýšlí, proč ji napadly První myšlenky, ale dokonce i Třetí a Čtvrté. Tonička pak coby rozumný hlas vysvětluje Rolandovi, jak je prospěšné zabývat se talentem, který člověk má, a jak je důležité míti po ruce chytrou čarodějku. Protože čarodějky nedělají dobré nebo špatné věci, dělají to, co je potřeba. Od spousty jiných lidí by takové moralitky vyzněly jako klišé, pan Pratchett a Kantůrek však mají talent podat tyhle věci tak, že ně mě nepůsobí jako nějaká snaha o cokoliv.

Proč Obléknu si půlnoc? Tonička na rozdíl od ostatních čarodějek nenosí černé šaty, nýbrž zelené. Tvrdí, že až bude stará, oblékne si půlnoc. Na samém konci však dostane od Jantařina milého (ano, ten chlapec, jehož dítě Jantara porodila a kvůli kterému se její otec rozzuřil do nepříčetna) nádherné černé šaty, které si zamiluje a... Oblékne si půlnoc.