Cerevisiae - divadelní hra ze života kvasinek

Setmělo se. Kvasinky se vyděsily. Proč jen je všude najednou tma, když ještě před chvílí se vyhřívaly pod konejšivými paprsky UV lampy? Velký kněží povstal.

Kněží: Zde je odplata za vaše hříchy, vy bídní! Za to, že jste se zprotivily vůli velké Kateřiny a všemohoucí Ivany, postihne nás všechny Poslední klávování!

Kvasinky: Přece jsme byly vždy ivybojné a dodržovaly jsme všechna přikázání!

Kněží: Vermikulit tomu, kdo nechá lež bujet pod svou buněčnou stěnou. Moc dobře vím, že někteří z vás nedodržují přikázání deváté – nepožereš glukózu bližnímu svému.

Kvasinky: To není správné! Ve Velkém Manuálu je přeci psáno, že nevinní nemohou býti zklávováni za zlé skutky jiných.

Kněží: Snad leda svatou válkou bychom mohly naše božstva uklidnit. Nedaleko naší plochomisky prý se nachází bezbožná pohanská miska, kde věří, že světu vládne mocná Maruška. Snad bude to dostatečná oběť našim velkým bohyním. Modleme se, Cerevisiae!

Kvasinky se vypravily do boje. Pod stěnami cítily příjemně se zahřívající agar a ve vzduchu se vznášel velký duch jejich pevné víry. Po mitochondrie vyzbrojené vypravily se vyhladit onu pohanskou misku, kde bezbožní démoni uctívali své primitivní božstvo. Ty, jejichž víra nebyla dostatečně silná, zahynuly na dlouhé cestě. Ale kvasinky, které se každou hodinu modlily k velké Kateřině a všemohoucí Ivě, přežily a dorazily k misce zla.

Slyšely, jak se nic netušící nepřátelé modlí ke svému božstvu. Kněží se dostal nad největší kolonii a zvučným hlasem promluvil.

Kněží: Pohleďte, Marušanky, stojím zde před vámi a v jádru mém pevná a neochvějná víra v pravé bohyně. Vy budete zatraceni, neb vaše jádra hříšná jsou a mitochondrie vaše nečisté. Velká Kateřina a všemohoucí Iva seslaly nám temnou hrozbu Dne Posledního Klávování kvůli vašim pošetilým motlitbám. Zanechte hříchu, sic vaše kolonie okusí zbraně naší víry!

Marušanky: Démon! Zabijme ho!

Kněží: Jak zastřené jsou vaše receptory. Vždyť démony jste vy!

Největší Marušanky: Pohane nedobrý, za tu tvou pošetilou řeč budeš své mitochondrie v agaru hledat!

Strhla se ohromná bitva. Výprava Cerevisiae i Marušanky se udatně bily až do posledního dechu. Jedna z Cerevisiae sledovala bitvu z povzdálí a povzdechla si. Usedla na okraj misky k jedné Marušance.

Cerevisiae: K smíchu, co?

Marušanka: To ti povím. A víš, co si myslím? Že je úplně jedno, kdo nás zklávuje.

Cerevisiae: To bych řekla. Koukej, co umím!

Cerevisiae vytáhla tři páry malých panožek. Marušanka ji užasle sledovala. V buněčné stěně se jí zformoval velice vyděšený výraz. Chtěla poznamenat cosi o hříchu, ale potom dostala lepší nápad.

Marušanka: Co bys řekla na to, kdybychom se vyprdly na ty blázny, našly si kousek agaru a naučily se konjugovat? Četla jsem jednu zakázanou kapku vody a potom jsem skoro neusnula.

Slezly z misky a našly na Dvířkách jeden ohromný kus agaru. Po několika hodinách se Dvířka otevřela a objevilo se božstvo. Marušanka si matně vzpomněla na tvář, kterou kdysi jako kvasinka v G0 fázi zahlédla. Maruška existuje!

Maruška: Ivo! Proč mi tady nic nevyrostlo? A zklávovat!

Iva: Bububu!

Maruška: A tak já počkám, až se uklidníš a nebudeš se excitovat.

Iva: Bububu!

Maruška: A zklávovat!

A tak pro mnohé světy kvasinek nastal konečně Den Velkého Klávování... A naše dvě kvasinky? Sežraly agar, naučily se konjugovat, a jestli otužilci nevymřeli, hodují na nich ve Vltavě dodnes.