Odkaz (The Legacy) je první knihou z legendy o Drizztovi, kterou jsem se odvážila číst česky. Patří do trilogie Drowův odkaz a volně navazuje na knihy předchozí. Sice si ještě pořád musím zvykat na jiný styl, ale přeci jenom je tam Drizzt, takže i když mám k české verzi své výhrady, slovosled mě místy zaráží a překlady vlastních jmen jsou občas dosti těžkopádné, četbu jsem si užila. Pobavila mě česká verze Regisovy přezdívky Kručibřich (Rumblebelly), naopak mě vytáčí zbytečné počeštění jména matrony Malice. Paní Kateřina Niklová ji neúnavně nazývá matronou Zlovůle, přičemž ostatním drowům jsou ponechána jejich původní jména. Působí to na mě, jako kdyby se paní překladatelka snažila zvýraznit zlo Malice, která ve skutečnosti je stejně zlá jako většina ostatních drowů.
Spoiler and gorgeous elf inside!
Tam, kde Halfling's Gem končí, Odkaz začíná. Přátelé a jejich drazí se sjíždějí do Mitrilové síně, aby společně oslavili svatbu Catti-brie a Wulfgara. Přijíždí i Regis, který se před časem stal hlavou cechu zlodějů. Přípravy na svatbu jsou v plném proudu, trpasličí klerik Valoun si s ostatními dává záležet na výběru té nejlepší svěcené vody, která je ve skutečnosti pivem, a Wulfgar začíná být nervózní. Snaží se Catti chránit, což nezávislá a silná žena odmítá přijmout, navíc kvůli Regisovi, který mu cosi záhadného pověděl, začíná žárlit na Drizzta, dokonce se ho v záchvatu vzteku pokusí zabít.
Mezitím se znovu potkáváme s Viernou a Dininem, jedinými přeživšími rodu Do'Urden. Vierna znovu získala přízeň pavoučí bohyně Lolth a musí dopadnout Drizzta. Naprosto zešílí. Škoda jen, že neví, že je pouhým pěšákem Triely, nejstarší dcery nejmocnější matrony Menzoberranzanu. Protože Dinin se netváří dostatečně nadšeně, promění jej v dridera - napůl drowa a napůl velkého pavouka (ano, Menzoberranzan je úžasné místo pro arachnofobiky) a nebohý drow za své rozumné připomínky řádně zaplatí. Spolu s ním, žoldákem Jarlaxlem a menší armádou se vydávají na lov, před sebou nechávají běžet gobliny, kteří mají za úkol zemřít a svým útokem odhalit ochrany a obranu Mitrilové síně.
Poprvé se zde setkáváme s Tibldorfem Pwentem, excentrickým a smrdutým trpaslíkem, jehož bojový styl je vskutku pozoruhodný. Své nepřátele napichuje na helmu a porcuje ostrými hranami své zbroje. A samozřejmě nadšeně vítá jakoukoliv záminku k boji.
Pomocí lsti Artemise Entreriho se drowům nakonec podaří Drizzta zajmout, nicméně to by nebyl Drizzt a jeho přátelé, kdyby se jim nepodařilo se z toho nějak dostat. Wulfgar však na hrdinné výpravě za záchranou Drizzta umírá, při pokusu zachránit Catti ze spárů yochlol (služebnice Lolth v podobě hromady výkalů s okem) se na oba zřítí kamenný strop jeskyně.
Ostatní přátelé naštěstí přežijí, Drizztovi se podaří zabít svou sestru Viernu, Regis najde umírajícího Entreriho a okrade ho o přebývající magické artefakty, nicméně všichni si z bitvy odnášejí nejednu temnou vzpomínku...
Žoldáka Jarlaxleho však Drizzt nechává odejít, přece jenom si v zásadním okamžiku uvědomí, jak tvrdý dokáže být život v Menzoberranzanu, a když Jarlaxle nejeví známky nevhodné příchylnosti k pavoučí královně, Drizzt ztratí důvod žoldáka zabíjet.
V tomle díluzemřelo až příliš mnoho temných elfů. Vůbec mi to nebylo příjemné, i když vím, co jsou zač. V českém překladu ale až příliš vyniklo Salvatoreho dělení na zlé a dobré rasy. Trpsaslíci se neohroženě vrhali do boje a bez ohledu na vlastní zranění chránili své přátele, zatímco drowové vykřikovali bolestí a snažili se utéct. Dát celé rase plošně takovou vlastnost je podle mě poměrně závažný počin, nicméně Drizzt, kterého jsem si oblíbila, tuto nevhodnou neomalenost vykompenzoval.