Ereandil
Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc.
***
Vstup jen pro pomatené a stojí rozum.
***
Inteligence není choroba nakažlivá.
***
Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že ji musíme měnit každých šest měsíců.
Článek Šťastných 10+1 od Zlomeného meče
Komentáře k článku: Šťastných 10+1 od Zlomeného meče
sorellina: Haha, jak se i u chytře napsanýho textu dá zasmát!
Mám v úmyslu odpovědět ti na otázky, ale až po odevzdání jedné seminárky. Síí jů!
sorellina: 1) Naposledy se mi zdálo, že jsem bláznivé, utajované dítě, násilím držené v jedné místnosti, následně vysvobozené i s mým úžasným psem.
2) Jestli ano, tak už si nevzpomínám. Škoda...
3) Ano! Tiskátko na prstýnku, kamarádce v první třídě. Líbilo se mi.. A taky jsem si chtěla vyzkoušet kradení.
4) Proč? Myslím jedno velké, obecné PROČ. Proč jsme tady, co tu děláme, proč existuje celej svět? K čemu? A moje přání - chtěla bych, aby moje mysl byla natolik čistá, silná a pronikavá, aby dokázala odpovědět na tyhle i jiné otázky.
5) Teď a tady. Ale kdybych musela měnit, tak... rozhodně někde, kde se nosily krásný, princeznovský šaty.
6) Protože lidi jsou náchylní k strachu. Strach je pohodlný, odvaha a pozitivní myšlení stojí námahu a přemýšlení.
7) Andělem. Anebo se mě ještě pořád drží dětský sen být mocná, moudrá čarodějnice.
8) Nemůžou mít všechno. Obloha je modrá z jakéhosi fyzikálního důvodu, který bys dokázala lépe vysvětlit ty. Ale má dětská část duše křičí - protože to jde moc pěkně dohromady s barvama planety, někdo to moc pěkně vymyslel
9) Do háje, těch bylo. Ale to čarování...
10) Jako posledních 53 minut mýho života? Nebo jen tak? Přikloním se k té pozitivnější variantě - jen tak. Hmm, asi bych se šla procházet ven, protože je tam dneska strašně krásně - neuvěřitelně zářivo, bílo, slunce svítí, vzduch voní. Ach.
11) Všechny by nešly? Když už, tak vzduch.
Teď jedině víno, nejlépe v punčové formě!
sayonara: Děkuji, Sorellino! Potěšila jsi mě s desítkou, je to totiž skrytá reference na jedno dílo. Kazeta do magneťáku, poslouchaly jsme to snad stokrát a určitě si vzpomeneš.
sorellina: Mně to došlo hned, jak jsem vyběhla z kolejí na zápočet. "Kdybych měl 53 minut nazbyt, tak bych úplně pomalinku šel ke studánce..." Tak nějak, že?
marinka: 1,
Vzpomínám si na spoustu snů. Zdávalo se mi o podchodech,výtazích, pak taky o krásnym průzračnym jezeře. O lidech z minulosti a překvapivě o některých i zbudoucnosti(teď už to budoucnost není). Ve snu fyzicky vypadali jinak.Každou chvíli se mi něco zdá. Někdy to dává smysl, někdy ne.
2,
Určitě jo, ale nevzpomínám si, že by moji blízcí nějakou takovouhle věc akceptovali. Možná v hodně ranném dětství, ale to si zas nepamatuju.
3, A nejednou. Důvody různé, v různých obdobích života. V současnosti a posledních cca 10 ti letech ne a ani to nemám v plánu.
4, Budu chtít vědět jak se má a jak se jako entita cítí a splnit budu chtít-hm, napadaj mě samý věci, který nejsou reálný a nechce se mi o tom uvažovat, protože pak mě bude štvát, že tohle a tohle splnit nejde.
5, Teď a tady jako já.
6, Tak to netuším. Jako jednou to asi přijde, ale pevně věřím, že já už u toho nebudu.
7,To je otázka. Hmmm, asi hodnou čarodějnicí.
8,Jak vlastně dělá žirafa? Neví proč tak málo, asi nejsou ukecaný
anebo mluvěj telepaticky
9, Těch bylo-jeden byl fakt dobrej, jsem chtěla být strašně dobrá herečka, zpěvačka, spisovatelka a všechno jako inkognito a na vrcholu kariéry se měla profláknout identita.
10, Prospala bych je!!!!!
11,Když už, tak víno!
U mě se moc nepokocháš, netušila jsem, že se ty řetězáky rozjedou tak ve velkém, takže jsem napsala první co mě napadlo. U všeho!