W. A. Mozart - Don Giovanni

Na včerejší odpoledne jsme s Tomem dostali lístky na Dona Giovanniho. A protože Mozart je jedním z nejlepších evropských skladatelů, nemohli jsme si operu nechat ujít. Vydali jsme se tedy do Stavovského divadla.

Operu Don Giovanni napsal W. A. Mozart na libreto Lorenza da Ponte. Světovou premiéru měla před 226 lety ve Stavovském, tehdy ještě Nosticově, divadle a ústředním tématem díla je potrestání prostopášného Dona Giovanniho. Tento příběh je známý také pod jménem Don Juan. Podle mnoha odborníků je Don Giovanni jednou z nejlepších oper, které byly kdy napsány.

Don Giovanni, mladý šlechtic, který si rád užívá života a všeho, co mu jen život může nabídnout, je v díle prezentován jako okouzlující, výřečný, elegantní a bohémský člověk. Jeho největší vášní je svádění žen a manipulace skutečností, moderní psychiatrie by ho zřejmě oznančila jako psychopata.

Provází ho jeho věrný sluha Leporello, kterému se však chování jeho pána nelíbí a snaží se mu promlouvat do duše. Neúspěšně.

V úvodu se také setkáváme s několika dalšími postavami - donnou Elvírou, podvedenou milenkou dona Giovanniho, donnou Annou, dcerou komtura, Ottaviem, jejím snoubencem, Zerlinou, prostou jednoduchou venkovankou, kterou don Giovanni svádí, a jejím snoubencem Masettem.

Celý příběh by byl jenom dalším povídáním o rozverné aristokracii, kdyby don Giovanni v souboji nezabil komtura, otce Anny. Tímto činem se stává cílem hned několika odhodlaných pronásledovatelů - donny Anny, která chce pomstít smrt svého otce, Ottavia, který ji přislíbil pomoc při pomstě, donny Elvíry, která i přes všechny Giovanniho činy chová k mladému aristokratovi vřelé city, a konečně i ducha mrtvého komtura.

Don Giovanni však nic nedbá na přání donny Anny, aby se změnil, a žije dál svým životem. Nakonec pozve ducha komtura na večeři, což je velká chyba. Duch mrtvého muže po něm chce, aby se kál, když to však don Giovanni odmítá, umírá v pekelných plamenech za naříkání svého věrného sluhy Leporella.

Samotné zpracování opery bylo moderní a minimalistické. Aktéři si vystačili s jednoduchou kulisou bílých zdí s okny a dveřmi, několika skleníky, černými růžemi a jejich okvětními plátky. Květiny byly multifunkční, v případě potřeby je bylo možné použít i jako šípy. Tak je také použila donna Anna, když je ve svém rozrušení zapichovala do podlahy.

V jiném okamžiku se zase na zpěváky ze stropu snesly černé okvětní plátky květin, což mi přišlo kouzelné. Barevně minimalistické zpracování potom dalo ještě více vyniknout hře se stíny, která celou operu dokreslovala. Občas se na scéně objevil malý chlapec, který byl až nápadně podobný donu Giovannimu, s Tomem jsme se pak shodli, že měl zřejmě představovat duši dona Giovanniho, tomu by také odpovídalo to, že malého chlapce si komtur odvedl do pokojíku, kde ho "zapálil", zatímco velký Giovanni se svíjel v bolestech na jevišti.

Tuhle teorii také podporuje fakt, že se malý chlapec na scéně objevoval v situaci, kdy se tulil ke svatební vlečce donny Anny nebo když sledoval dovádění Zerliny a Masetta. Shodli jsme se také, že tvůrci použili onoho chlapce k dokreslení psychiky dona Giovanniho.

Čemu jsme ale moc nerozuměli, byl běžící bizon promítaný na stěnu během árie donny Anny, v které zpívala, že don Giovanni nemůže za to, jaký je. Tom si myslí, že to mělo reprezentovat fakt, že zvířata, stejně jako don Giovanni, nemůžou za své činy, já se přikláním k teorii, že jde o jakýsi dadaistický vtip. Další okamžik, který jsme úplně nerozluštili, byly masky dona Giovanniho - při jeho poslední večeři měla většina hostů na obličeji škrabošku s jeho podobiznou.

Hudba nesla poměrně zřetelné Mozartovy znaky, nejvíc jsem si toho všimla při závěrečné árii komtura, která mi připomněla Confutatis z Mozartova Requiem a hudebníci odvedli svou práci skvěle.

Jediná věc, kterou bych opeře vytkla, jsou titulky. Zdálo se mi, že české a anglické věty si často neodpovídaly, navíc na mnoha místech jsem překladatele podezírala z brutálního použití google překladače. Rogue opravdu není anglický ekvivalent burana. Tady jsem objevila díru v českém operním trhu - co ty na to, Sorellina?

Poslední večeře dona Giovanniho - komtur, don Giovanni a jeho duše (?) u stolu