Farewell, 2014

Chtěla bych svému drahému čtenářstvu popřát šťastný nový rok. A trochu zhodnotit ten minulý, mizející rok 2013.

Něco podobného se ze mě snažila vytáhnout včera Maruška, když jsme měli černou hodinku, ale nějak se mi to nepodařilo. Každému z přátel, kteří se mnou seděli kolem svíček, bych asi dokázala o samotě říct něco smysluplného, ale šest dalších lidí je pro moje výlevy moc velká společnost.

Rok 2012 mě vyplivl ze své lenošivě příjemné letargie do poměrně zajímavého roku 2013. Hned v lednu jsem uháněla na povánoční večírek našeho Fyzikálního ústavu a sklouzla jsem v metru tak šikovně, že jsem si zarazila nohu mezi metro a nástupiště. Ještě teď moje nožka vypadá, že si ten den bude dlouho pamatovat. Když se mi vrátil cit do nebohé končetiny, s ulehčením jsem zjistila, že není zlomená. A tak začal rok 2013.

Nedlouho poté jsem se naučila meditovat účinným způsobem a od té doby mám o čem přemýšlet. Pokaždé si z takového dopoledne odnesu několik stránek podezřele vyhlížejících myšlenek. A více či méně pročištěnou hlavu.

Nějak jsem dopsala diplomku. Usoudila jsem, že už se nechci naplno věnovat biofyzice a že se chci naučit něco nového. Tak jsem si vybrala oddělení fyziky biomolekul. Oproti biofyzice je to fyzikálnější. A měření jsou příjemnější. A navíc se opravdu naučím něco nového.

Udělala jsem zkoušky na páté kjú a stihla jsem si na onom semináři vymknout kotník a pohmoždit palec.

A nastalo poměrně šílené období, kdy jsem se učila na magisterské státnice. Měla jsem se naučit něco kolem devadesáti otázek. Rozešla jsem se s Tomem a propadla kouzlu jiného Toma. Smutné a šťastné okamžiky květnové mě ještě víc odnesly od psychické rovnováhy, a tak jsem vzala poslední zbytky duševního zdraví a vydala se ztropit trapas na státnice.

Úkol jsem splnila. Trapas jsem spáchala. Zkouškovou místnost jsem opustila celkem dvakrát a zkoušky jsem úspěšně splnila. A s ostatními kamarády jsme šli slavit do vinárny.

A do vinného sklípku s jinými kamarády. U Konečků nám bylo krásně.

Na začátku června jsem se úspěšně dostala na doktorské studium na MFF UK, což byla spíš formalita, a potom... Potom jsem se vydala na dlouho očekávanou cestu do Španělska. Potřebovala jsem si nutně vyčistit hlavu.

Skoro se mi nechtělo se vrátit domů, ale když na elfku čeká rytíř s rudou gerberou, i takový návrat do České republiky vypadá lépe a radostněji.

Potom mě čekala promoce, kde jsem měla pronést poděkování za všechny svoje spolužáky, což se také povedlo. Studijní referentka mě totiž požádala, jestli bych ho nemohla vymyslet a přečíst, tak jsem si říkala, že to bude zajímavé. Přežila jsem. Zčásti proto, že jsem neměla kam utéct a také protože se ráda předvádím.

A po prázdninách jsem se začala seznamovat s novou aparaturou a s novou prací. Super. Líbí se mi to. Akorát mám trochu málo času na docela hodně věcí. Doufám, že se mi tahle magie podaří udržovat dlouho a nezblázním se.

Udělala jsem zkoušky na třetí kjú, dala jsem jeden ippon v zápase, naučila jsem se řídit auto, i když jsem ještě neudělala zkoušky na řidičák, vyhrála jsem pět set zlatých a malou bílou kočičku v literární soutěži naší WoW guildy...

Na závěr roku jsem si nějak opatřila zánět průdušek. To je sviňa, kvůli které jsem přišla o pět tréninků a čtyři kila. Tom se na mě občas přišel podívat, zkontrolovat mé životní funkce a donést něco dobrého. Oslavila jsem Vánoce se všemi milými, Tomovi jsem vyrobila goban, z kterého měl ohromnou radost, a relativně jsem se vyléčila.

A pak, jak už je příjemnou tradicí, jsem zamířila k Marušce, viděla jsem zase jednou v roce Evičku, která přijela z Německa, a vůbec nám bylo krásně.

Škoda jen, že i navzdory meditacím mě dohání stará známá strašidla a nevím, jak dlouho s nimi vydržím bojovat, než udělám nějakou blbost.

A všem vám přeji, abyste si rok 2014 užili!