Ohře 2011, pražská fotovýprava und so...

Prázdniny pokračují krásně, stejně jako luxusně začaly. Dnes jsem se vrátila z Prahy a mám zase pár dní na lenošení s kytarou, knížkami a němčinou. Voda byla taky super:

1. den 12.7.2011

Hned z kraje výpravy jsem způsobila menší zmatek, když jsem Marušce tvrdila, že máme být v 11:05 v Pardubicích. Což pravda nebyla, naštěstí. Seznámila jsem se s Damiánem, mým háčkem/kormidelníkem, Maruškou - ségrou Soni a Honzou, Béďovým spolužákem. Dorazili jsme do kempu v Tršnici nad Ohří. Vypadal téměř stejně jako minule, jen se lehce zvýšilo kempovné, objevila se nová kadibudka, na kterou jsem se dokonce podívala (!!!), a nebyli jsme tentokrát sami. Za plotem běhaly husy a podivné kozoovce.

2. den 13.7.2011

Ráno jsme obdrželi loďky a za mírného deště jsme vyjeli po proudu. Kormidlovala jsem a vjeli jsme do vrbiček, kde jsem skoro přišla o sluneční brýle a o šátek, ale další záležitosti už nestály za řeč. Objevila jsem svůj skrytý kormidelnický talent:-) Pojmenovali jsme naše skvostné plavidlo Zelená Perla a ostatní si z nás utahovali, že budeme mít ve znaku heřmánek se zkřženými hnáty. Originální! Dorazili jsme do Kynšperka, kam dorazila Pája a Pavel. Pája přivezla všechno možné, co jsme my ostatní zapomněli, včetně naprosto luxusních černočerných přesladkých třešní, ještě teď slintám, když si na ně vzpomenu. A večer u ohně jsem pak Páje namasírovala ramena a záda, zatímco Damián drbal Marušku ve vlasech.

3. den 14.7.2011

Celý den bylo zataženo a odhalila jsem obuvní nedostatek svého inventáře. Byla mi zima. A igeliťáky na nohou nefungují! Ale kolem osmé v kempu Baron vysvitlo slunce:-) Večer jsme šli do obchodu, Maruška se šla vyčůrat a našli jsme spoustu dřeva na ohýnek. 

4. den 15.7.2011

Můj první jez! Konečně jsem si sjela jez na kormidle! Bez problémů, neohroženě a s úsměvem:-) Udělali jsme si zastávku v Lokti. V tomto malém městečku se vyskytuje výborná čokoládová zmrzlina, mimo jiné i jisté starožitnictví, kde mají přímo hororově vyhlížející panenky. Zvlášť ve spojení s kočárkem, který byl utopený kdesi v Ohři, vypadají pohádkově. Tehdejší děti musely mít asi několik temných snů. Potkali jsme i užívající si holuby a krásnou růžovou kytičku - náprstník, což je jedna jedovatá rostlinka, kterou patologové prý nezjistí. 

K večeru jsme se ubytovali v luxusním kempu na začátku Karlových Varů, kde byla dokonce i sprcha. Pojedli jsme něco skromného instantního jídla, Pavel si nacpal eidam do uší a vyrazili jsme na noční výpravu do Karlových Varů. Ochutnali jsme asi deset pramenů, všechny byly teplé a... Kyselkové, prostě zváštní a slané.

5. den 16.7.2011

Nakoupili jsme si v karlovarském Intersparu, odkud také pochází fotka Pavla s košíkem plným alkoholických nápojů a dva pstruzi, které si Pavel s Damiánem koupili, a vyrazili jsme blbnout do vodáckého areálu Hubertus. Nějakým způsobem mě přepadla lenost, a tak jsme s Maruškou hlídaly, popíjely pivo a jedly kukuřici.

V kempu Hubertus je naprosto geniální věc - čekací kyblík plný arašídů a slaných lupínků, kterými si čekající zákazníci můžou krátit dlouhou chvíli. Jedna z mála front, které mi nevadily.

6. den 17.7.2011

Můj druhý jez na kormidle! Tenhle byl sice o něco těžší, protože pod ním jsme museli docela dost kličkovat mezi kameny a jednou jsme se nepříjemně naklonili, ale Zelenou Perlu jsme nenechali padnout! Poté co jsme se ubytovali v kempu a rozdělali oheň, začalo pršet, tak jsme utekli s Maruškou, Pájou a s Leošem hrát žolíky do stanu. Nejdřív jsem vyhrála, pak jsem měla deset trestných bodů a pak jsem zase vyhrála. Prý takové lidi podle jednoho přísloví nikdo nemá rád. A potom Maruška s Pájou usnuly, načež jsme s Leošem čekali, až přestane pršet, a když nepřestávalo, Pavel nás vytáhl ven k baru požít něco alkoholických nápojů. Viděli jsme maturanty, kteří vlastnili kytary, byli obveseleni alkoholem a kytaristy povzbuzovali k vyšším výkonům bojovým pokřikem "M**ej do těch strun!!!"

Pod speciální konstrukcí z prken se mezitím pekli cestovní pstruzi pro Pavla a Damiána...

7. den 18.7.2011

Damián ráno snědl pstruha a nic se mu nestalo, i když pstruh si večer předtím zažil svoje. Vstali jsme něco po sedmé a vyrazili jsme na vodu v 9:15, čímž se z nás stali přízrakové (podivná individua vyskytující se na vodě před jedenáctou dopolední). Do Klášterce nad Ohří jsme dorazili včas, odevzdali jsme lodě a za hustého deště vyrazili k vlakovému nádraží. Soňa s Béďou vařili bramborovou kaši, která vypadala jako bramborová kaše, a Pavel vařil pudink, co vypadal děsně. Nakonec do něj přidal i nugetu, čímž bylo jeho děsivé vzezření ještě umocněno.

Ve vlaku jsme se blíže seznámili s dvěma lahvemi vína, které nás věrně provázely na naší plavbě a zdárně jsme se rozprchli do svých domovů, abychom se (aspoň hradecká část) sešli další den v čínské restauraci u Avionu, kde jsme si s Maruškou daly Kuře Tajemné Chuti (mňau?), smaženou zmrzlinu a čaj Železná bohyně milosrdenství.

A dobře najedená jsem se vydala na výpravu do krásné Prahy, na setkání s Nordem:-)

Ubytovali jsme se u Martina a vyrazili jsme do Crossu, konečně jsem si ho prohlédla i zevnitř.

Nicméně všechno nějak rychle uteklo, mám za to, že milý Nord je požírač času nebo něco podobného...:-)