Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc.

***

Vstup jen pro pomatené a stojí rozum.

***

Inteligence není choroba nakažlivá.

***

Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že ji musíme měnit každých šest měsíců.

schyzofrenyk: Když dokazuješ Cantora-Bernsteina, taky děláš hroznou akrobacii. Nesnažím se navrhovat, abyste se na Vánoce nescházeli. Jen pořád vůbec nereaguješ na to, že říkám, že o Vánocích jako takových (ve smyslu široce pojatého rituálu) to není. Je to o volnu, které díky tomu rituálu bylo kodifikováno, o praktičnosti pevného termínu, stále trvajícímu přání všech zúčastněných potkat se dohromady.

Když vezmeš Vánoce v nejširším možném slova smyslu a sebereš z nich rituální složku se všemi těmi stereotypy a nesmyslnými společenskými tlaky, dostaneš moc pěkné období roku. Medovinou se vlastně rád zahřeju v zimě vždycky, přes typické lehké nachlazení proniká vůně teplého skořicového trdelníku v čistém vymrzlém vzduchu lépe než v létě, kdy jsou v kurzu chlazené nápoje. Milý budu na všechny stejně jako celý rok. Asi bude zrovna méně práce – končí semestr, je tradiční volno, … Nečekám, že by zrovna v IT byl kolem Vánoc největší shon. Když zrovna budu mít peníze a nápad, koupím svým blízkým něco pěkného, jinak se na to ale vykašlu a na nápad nebo peníze počkám a nebudu si připadat nijak blbě, že se to ode mě čeká. Natož aby mi to řekli a chovali se kvůli tomu ke mně hnusně, jak se v mém příbuzenstvu pravidelně děje – pak se to žene nekonečnou spirálou do bodu, kdy jim prostě nic koupit ani nechci, a známí mě nechápou.

Moji úctu mají vesmír, život a vůbec. Zákony na velmi abstraktní rovině. Moji úctu má řád (tady se objevuje ta liška). Moji úctu nemá spousta konkrétních lidí, spousta konkrétních pravidel konkrétních systémů, dokonce i některé systémy jako celek. Když něčemu nerozumím a nemám důvod předpokládat špatný úmysl, předpokládám dobrý úmysl. Obecně předpokládám bezpečnou nulovou hypotézu a testuju proti ní kontroverzní alternativu. Presumpce neviny je instancí téhož a přijde mi, že jsem jeden z mála, kdo ji přijali za vlastní. Drtivá většina je ochotna usuzovat na základě velmi neúplných a často zjevně chybných informací. To je zlé a nebezpečné. Člověk je pak mimo jiné mnohem náchylnější k manipulaci.

S páteří jsem problémy měl. Když jsem najednou dost vyrostl, někdy na začátku osmiletého gymplu. Měl jsem asi rok úplné osvobození od TV a ještě nějakou chvíli částečné. Hlavně žádné nárazy, žádná námaha na záda. Pak jsem začal dělat judo, pořádně se mnou vytřeli tatami, zvedal jsem stokilové kluky a najednou jsem měl záda v cajku. Na MFF jsem měl v prváku judo, ve druháku lezení – oboje zápřah na záda. Teď doufám, že na udržení bude stačit kendo a nepravidelná drobná fyzická aktivita. Uvažuju o kurzech sebeobrany v našem Kocourkově – docela by mě zajímalo, co tam dělají. Pořád ale myslím mám v tomhle smyslu svůj stav docela ošéfovaný.