Sayonara | Kde jsi, má lásko?

Kam se schovala ta schopnost sednout si k počítači a nechat prsty dělat svou práci? Včera ráno jsem seděla ve vlaku z Hradce do Prahy a chtěla jsem začít se sepisováním svých zážitků z Camino de Santiago. Ale nešlo to. Připadala jsem si, jako kdybych psala životopis mrtvého politika. Všechna ta slova mi poletují v hlavě, ale dostat je ven, to je nadlidský úkol. Líně se odlepí od neuronů a těžkopádně dosednou na virtuální papír.

Potřebuji volno. Potřebuji den bez všelijakých blbostí a povinností, chvilku, kdy si můžu sednout a zameditovat ve skrytu své jeskyně. Dostat z hlavy všechen odpad, kokodákající tetičku, jejíž přítomnost jsem o víkendu musela přetrpět, i to, jak se s ní všichni nadšeně baví. A to mi normálně ničí přítomnost žíly netrhá! Ty přezíravé pohledy a ta neustálá snaha dávat mi najevo, že nejsem zdaleka tak chytrá a krásná, jak si myslím. Takoví lidé na úžasnou oslavu prostě nepatří. Tu jsem si ale opravdu užila. Popřáli jsme si k narozeninám, snědli několik zvířátek a rostlinek a vůbec nám bylo dobře.

Babička s dědou mají Linux a já iPod. :-) Vzhledem k trendu mezi důchodci a matfyzáky by byla očekávatelnější realita, kde by to bylo naopak, ale to bych to nebyla já, abych neměla něco extra.

Doufám, že se studentskými výhodami jsem před týdnem neztratila i kreativitu. Co když jsem dospělá? Co když se ze mě stane rigidní příšera, která se nejraději zabývá módou, úrokovými sazbami a celosvětovou politickou situací? Budu si kupovat noviny a zabývat se závažnými společensko-politickými otázkami, nad kterými budu zamyšleně pokyvovat hlavou a budu to myslet upřímně?

Ležím ve vědeckých článcích a můj mozek se nudí. Naprosto ho chápu, protože to je přesně ta činnost, při které se necestuje, při které se nic neobjevuje, při které se zkrátka jenom sedí a s mravenčí precizností se z moře informací vybírají jiné informace, které jsou psané značně user unfriendly a vypadají jedna jako druhá. Hm...

Kdybych uměla aspoň létat. Rozeběhla bych se, jak nejrychleji by to šlo, skočila bych z nejvyšší budovy, řítila se dolů a těsně nad zemí bych se zvedla a vznesla k obloze. Jo, to by se mi líbilo...