Jak se zkouškám nepovedlo mi zkazit radost z jízd

Poslední dobou se mi stává, že se mě mí milí přátelé a známí ptají, jestli už jsem udělala zkoušky v autoškole.

Máte na mysli tuhle kartičku?

Tak tu už mám. A nejen to. Mám i několik postřehů o zkouškách a autoškole vůbec.

 1. Ježdění je sranda. Zvlášť, když váš instruktor je v pohodě, není to hnidopich a občas vás vypustí z města. Kdyby někdo chtěl blbnout v Hradci, mohu pana Roubala doporučit. Není to žádný pošahaný cholerik.

2. Ježdění v mlze a ve tmě je ještě větší sranda. Nikde nikdo, zmizí všechny rušivé vlivy, zostří se smysly a lépe se zapíná hunting mode.

3. Jestli vám instruktor říká, že jezdíte skvěle, pravděpodobně to tak bude. Případné další myšlenky, že možná nejste tak skvělí, jak tvrdil, nejsou k ničemu, akorát vás kvůli tomu můžou vyhodit od zkoušek.

4. Ať si Hraběnka říká, co chce, velký výstřih je k ničemu. Ani nechci vědět, co musely udělat ty dámy, které dostaly řidičák, i když udělaly víc kravin než já za celou autoškolu i zkoušky. Z nějakého důvodu však vyprávěly pouze o té části, kdy dělaly při jízdě kraviny, a přesto se jim podařilo projít.

5. Rozjíždění do kopce je v pohodě s oběma brzdami. Nevím, kde se vzala ta teorie, že je to postrach.

6. Zjistila jsem, že na jiné auto se dá zvyknout poměrně rychle. Dokonce i když se vám taková výměna poštěstí při zkouškách.

7. Na co si ale nezvyknu asi nikdy, je komisař za zády. Bývalo by mě bylo uklidnilo pouze hlasité chrápání, to se ale bohužel ani jednou nestalo.

8. Testy jsou poměrně triviální. 85 % bodů se dá dosáhnout i v časných ranních hodinách bez přípravy.

9. Vyhození od zkoušek sucks. Stojí to peníze, čas a vůbec, přínos podobné zkušenosti se mi doposud nepodařilo docenit.

10. Kdyby mi někdo chtěl půjčit auto, budu moc ráda. Bude sranda!