Výjezdní seminář aneb matfyz, jak ho neznáte

Zdravím vám, moji milí! Určitě vás zajímá, jak jsem si užila tento týden.

Byla jsem na horách, v krásných Krkonoších, kde se konal letošní výjezdní seminář Fyzikálního ústavu UK. To je taková každoroční akce, kam vás pozvou, pokud jste studentem nebo zaměstnancem našeho milého ústavu.

Nejdřív jsme se podívali do turnovské Preciosy. Ukázali nám, co a jak vyrábějí, a snažili se nás ulovit k sobě do firmy. A všude po podniku se povalovaly lesklé kamínky a korálky, které jsme s ostatními potom lovili.

Ubytovali jsme se pak v hotelu, kde jsme také měli přednášky, ale mimo to jsme měli i spoustu volného času, takže jsme si mohli projít i okolí hotelu. Byli jsme se s kamarády podívat na několika vyhlídkách, vyvenčili jsme se pořádně. Tak, že má kolena protestují a kotníky mi z neustálé změny nadmořské výšky napuchly do dvojnásobné velikosti.

Ale bylo tam krásně. Protože to nebyly jenom přednášky, měli jsme i dostatek času na sebe navzájem, ve čtvrtek večer jsme společně popili, hráli na kytaru, zpívali, hráli bowling a biliard... Bylo to fajn.

Snažili se nás užrat k smrti. Po snídani byly přednášky, v deset coffee break, ve dvanáct gigantický oběd, jehož objem dosahoval objemu dvou normálních obědů, potom bylo volno na obdivování okolí, odpoledne většinou zase přednášky a po nich následovala podobně gigantická večeře. Chudák Kuba občas měl ještě dvakrát tolik co my ostatní, protože jsme mu dávali svoje nedojedené porce.

Nejzajímavější přednášky si organizátoři nechali na pátek, kdy přednášel Lukáš Nádvorník o optice ve fotografii a docent Jiří Bok o tom, jak potkal družici.

Ale asi jsem svou kreativitou musela dovádět personál k mírnému šílenství. Během snídaně a coffee breaku jsme si mohli udělat čaj, nicméně k dispozici byla jenom hnusná Jemča. A Jemča není čaj, bohužel. Byla tam však k dispozici voda s plátky citrónu. Vzala jsem si tedy kolečko citrónu, zalila jej horkou vodou a osladila medem. Měla jsem ohromnou radost, že se mi podařilo zvítězit nad jemčovým terorem! Po mně to začali dělat i ostatní, až číšníci přestali dávat do vody citrón, což bylo smutné.

Vzpomněla jsem si ale na staré známé rčení o líné hubě a o citrón jsem si řekla sama. A protože jsem se celou dobu na všechny číšníky usmívala, vyhrála jsem nad jemčovým terorem podruhé! :-)

Takže, abych se s vámi podělila o své postřehy:

1. Fyzikální ústav UK je skvělé místo ke studiu. Sice budu zřejmě časem pracovat i jinde, ale na tomhle místě mě kromě toho, co dělám, drží i parta skvělých lidí.

2. Krkonoše jsou skvělým místem, ale nevěřte předpovídanému počasí. I když na celý týden slibují slabých deset stupňů Celsia, opravdu není dobrý nápad brát si jenom teplé oblečení.

3. Jemča není čaj a je dobré obětovat trochu prostoru na vlastní, po kterém vám v ústech nezůstane pachuť čehosi.

4. Lepší než polknout něco hnusného je usmát se na příslušné osoby a zařídit si jídlo a pití, z kterého budete mít opravdu radost.

5. Když jste dostatečně otravní, je možné si zajistit, že vám místo frankovky z litrové lahve otevřou lahev svatovavřineckého z o něco lepších sklepů.

6. Starý německý hřbitov v noci je nádherné tajemné místo, z kterého se tají dech. Zvlášť když se od postavy choulící se ke kříži odráží světlo měsíce a hvězd a ona svítí...

7. Když se budete učit, můžete taky studovat na MFF UK. Když ne, s velkou pravděpodobností skončíte někde v nějaké kanceláři, kde na vás budou ostatní pořvávat, jaké že to chtějí kafe.

8. Jestli vás děsí matfyzácká matika, je taky možné vystudovat bakaláře na nějaké lehčí škole, třeba na přírodovědě, a jít na matfyz až potom. FYI nejlepší obor na matfyzu je Biofyzika a chemická fyzika na FÚUK a hodilo by se mi, kdybych měla někoho do kvadruplexové party.