Kterak Ereandil bude možná dokonce i pracovat

Ač vám to může připadat vzhledem k mému prohlášení, že se ze mě stane tvor na matfyzu většinu času pobývající, i mně se zalíbila idea toho, že bych mohla mít nějakou seriózní práci, kde využiju svoje vzdělání a schopnosti. V lednu jsem se totiž účastnila jednoho semináře a tam jsem měla jedno ze svých vnuknutí. Na rameno se mi usadila malá neodbytná nadpřirozená bytost, a tak jsem zrevidovala své plány a představy.

Takže poté, co jsem se dostatečně přiblížila získání dalších papírů na hlavu aka řidičáku, jsem se odvážila napsat příslušný mail a světe div se, nikdo mě do sedmi pekel neodkázal!

A propadla jsem panice. Ono je sice hezké, že teorie her říká, že můžu jenom získat, ale vysvětlujte tohle žaludku, který z toho nemá žádný rozum...

Hmm, ale jak doplnit manu, když veškeré její zásoby jsou téměř beze zbytku pohlcovány udržováním vnitřního klidu? O to se postarala náhoda a událo se to tak nepravděpodobným způsobem, že se tomu musím skoro i smát. Stalo se, že jsem cvičila džigeiko s Jindrou, který je známý tím, že občas někoho zbaví meče, tu a tam někoho položí na zem a lidé od něj často odcházejí polomrtví. A nejenže já jsem udržela meč a udržela jsem se na nohou, ale Jindra mě i přede všemi pochválil?

Skoro neuvěřitelné, ale bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Nevím, jestli to bylo schválně, nebo shodou okolností. Ale v tu chvíli to bylo takové yotta potvrzení (kdybyste nevěděli, co je yotta, tak to je deset na dvacátou čtvrtou), že ve všem, co mě bude bavit, budu skvělá, úžasná a dokonalá.

A pak jsem si uklidila na ploše Vaia, aby byla hezky čistá a prázdná, vybrala jsem ze sady wallpaperů draky, aby to dobře vypadalo, a nějakou dobu jsem vybírala profilový obrázek. Protože prostě k červenému saku a černým kalhotům musím mít bílostříbrný notebook s čistou plochou, co mi bude ladit s oblečením a se šperky!

Měla jsem ještě poslední zbytky parfému Max Mara: Zeste et Musc od taťky (kterého tímto speciálně zdravím :-) ) a ten je báječně uklidňující, když se vznáší všude kolem vás. Jo, tohle jsem si pohlídala. Škoda jen, že jsem si nepohlídala místo, kam se mám dostavit. Ono je sice hezké, že se mám dostavit do firmy, ale co dělat, když na oficiálních stránkách je sídlo firmy a servisní středisko? Zvlášť když jsem usoudila, že se přeci nemůžu ptát na takovou trivialitu, že přeci něco, co není ani pořádně v Praze, nemůže být nic jiného než nějaký sklad. A aby to bylo místo, kam se zvou návštěvníci? No... Bylo. A bylo to vskutku hezké sídlo firmy, i když důmyslně skryté pod jménem servisní středisko. V tu chvíli jsem chtěla zanechat svůj skalp na zdi nejbližší budovy a vzpomněla jsem si na poslední díl Game of Thrones, kde se Arya dozvěděla, že jí umřela teta. Takový ten osvobozující pocit, že větší blbost už udělat nemůžu a že i kdybych zalezla pod stůl, tak to netrumfnu.

Naštěstí všechno dopadlo dobře a zdálo se, že si nikdo ničeho skoro ani nevšiml. Moje prezentace byla úžasná. Byla tam totiž kočka, a jakmile je v nějaké prezentaci kočka, musí být úžasná. Byla to moje šťastná kočka, kterou jsem měla i v prezentaci diplomky. Dokonce jsem si připadala i super inteligentně.

Vyplývá z toho snad to, že když chcete jít na pohovor, musíte zahájit mega kravinou, která je jen těžko překonatelná? Ne že bych to chtěla ověřovat. Ne že by se mi na nějaké další pohovory chtělo, protože to bych nejdřív musela najít někoho, kdo mě zaujme, a to není jen tak. Ale kdyby to některý z mých drahých čtenářů chtěl zkusit, ráda si pak přečtu report o výsledku.

Poté, co jsem se dozvěděla, že se mi v oné firmě líbí všechno kromě programování, z kterého mám ještě pořád respekt, přišla však nevyhnutelná otázka, jaký bych si představovala plat. A v tu chvíli jsem byla trochu v koncích, protože mi už několik lidí řeklo, že se nadhodnocuju a že tři stovky za hodinu dostanu jenom za doučování. No, milí skeptici, dozvěděla jsem se, že je to naprosto přiměřené ohodnocení, takže jsem měla pravdu. A zase jsem si ji nechala skoro vyvrátit, takže až zase někdo přijde s nějakou teorií o kráse skromnosti a podobných žvástech, mám konečně pádný argument.

Vypadalo to tam opravdu hezky. Všude byla spousta hezkých přístrojů, jen si sáhnout, šroubováky, imbusy, zkrátka všechny ty věci, po kterých každé správné děvče touží. I páni chemici byli milí a zdálo se, že je moje prezentace zaujala. Akorát si prý mám počkat pár dní než se dohodnou.

No, už stejně nic nepokazím a třeba to nemá nic společného s tím, co se na konci rande říká příliš ošklivým nebo hloupým holkách, když už je nechcete nikdy v životě vidět. Takže se mě na nic neptejte, protože vám teď stejně nemám co říct, přečtěte si raději nějakou moji povídku nebo básničku a doneste mi víno.

Dobrou noc.

Howgh.