Otrávit či zapíchnout? To je to, oč tu běží!

Toť otázka! Po shlédnutí Game of Thrones, některých kovbojek či samurajských filmů by se mohlo zdát, že jediný správný způsob, jak někoho zabít, aniž by vás někdo odsoudil jako mrzkého padoucha, jest holuba či havrana poslati s přesným datem a hodinou, kdeže se ona slavná rubačka bude konati.

A tak si říkám, jestli takovému šťastlivci, který prohraje, bleskne hlavou něco ve stylu: "Sakra, to je super, že mě zabil takhle čestně, to by byla hrozná otrava, kdybych umřel ve spánku a neměl na rukou svoje vlastní játra!"

A co teprve jak to ocení jeho rodina? Mně kdyby někdo někoho zabil, tak je mi úplně jedno, jak to provede, nenávidět ho budu stejně a pomstít se mu budu chtít tak jako tak.

A bodnout krále do zad poté, co vám přikáže, abyste mu přinesli hlavu vlastního otce, mi připadá naprosto v pořádku.

Dalším "nečestným" způsobem, jak někoho zabít, se po shlédnutí výše zmíněných děl může zdát otrava. Co ale dělat, když si vás vyhlédne nějaká brutální hora masa, která vás zabije pouhým pohledem? Je trávení zbabělost, anebo projev zdravého rozumu?

Takže až budete něco psát a budete tam mermomocí chtít nějakou kladnou postavu, prosím, nedělejte to takhle:

- Ahoj, ty mrzký pse. Zabil jsi celou mou rodinu. Za to tě brutálně zamorduji.

- Počkej, můj nejmilejší nepříteli. Teď se mi to nehodí. Musím dopít čaj, opravit střechu a navštívit místní nevěstinec.

- Dobrá, tak tedy o půlnoci za hřbitovem.

- Jo, jasně, milý kolego. Ale je ti jasné, že zemřeš? Se zlomenou rukou se ti nebude právě dobře bojovat.

- To nevadí. Je to otázka mé cti. Raději zemřu, než bych tě nechal jít.

- *zamyslí se nad logikou věci* Dobře, jak chceš.

A tak zemřela další čestná postava, protože se zlomenou rukou se bojuje opravdu blbě... Ale určitě ho těší, že zemřel v čestném souboji.