6. červenec 2014 | 14.56 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
V rámci přemýšlení nad pracovním úkolem, který chci do večera dovést k dokonalosti, jsem se rozhodla, že stvořím něco, co tu občas koluje. Padesát věcí je hrozně moc, tak mám aspoň zásobu přemýšlení jiného druhu na dlouhou dobu.
- Můj živel je oheň. Narodila jsem se v úterý, což je japonsky den ohně (kajóbi), pro Číňany jsem drak a pro Evropany také cosi ohnivého, i když s majestátností čínského znamení se to nedá moc srovnávat. Nějakou zvláštní shodou okolností mi několik kamarádů říká Pyromanka.
- Mám v pokoji osm mečů - dva bokkeny, jeden krátký bokken, tři šinaje, které jsou bohužel všechny rozmlácené, jednu poloostrou katanu a jeden meč na dopisy, který používám do vlasů. Chci si koupit ještě pánský šinaj. Zlí jazykové tvrdí, že si tím něco kompenzuju, ale nikdy nepřijdou dost blízko na to, abych jim mohla vysvětlit, že si nic kompenzovat nepotřebuju.
- Když mi bylo asi tak deset, měla jsem několik kazet s koncerty Rachmaninova. Lunetic, Kelly Family a podobné jsem odmítala mimo jiné i proto, že to poslouchali všichni.
- Asi od dvanácti jsem chodila se spolužáky tajně kouřit do parků a do různých opuštěných domů. Bylo to dobrodružné a hlavně jsem to měla dobře zařízené - já jsem nekouřila, chodila jsem se tam jenom bavit. Dodnes vlastně nevím, jak chutná běžná cigareta.
- Ve čtvrté třídě jsem byla chvíli hvězda, protože mě taťka naučil skládat parádní vlaštovky.
- Ve druháku na gymplu jsem se poprvé odvážila pozvat kamaráda na rande. Byl to nejchytřejší kluk ve třídě, můj nynější spolužák na matfyzu a nepochopil to.
- Až do devatenácti jsem si myslela, že jsem hrozně tolerantní. Pak jsem se dostala k rychlému připojení k Internetu a po konfrontaci s osobami, které hejtují všechno od léta, zimy, Arabů, homosexuálů, USA, Ruska, vědců, hipíků až po lední medvědy, jsem objevila své diktátorské touhy.
- Jsem vybíravá. Nesním jen tak něco, pokud se mi to znelíbí vzhledem, vůní, složením nebo kvůli nějakým zážitkům, dokážu být poměrně dlouho o hladu. Dětská lékařka si myslela, že když budu mít hlad, sním cokoliv. A když jsem ve dvou letech raději dobrovolně zůstala celý den o hladu, mamka prý usoudila, že se vymykám tabulkám pediatrů, a dostala jsem vytoužený chleba s máslem. :-)
- Nesnáším nakupování bot a oblečení. Mám příliš vysoké nároky a většina obchodů ve mně probouzí pocity marnosti. Když vidím všechny ty věci, které za pár let vyhodím a budou někde tlít na skládce, mám chuť na víno. A pak ještě ty prodavačky, které se mě snaží přesvědčit, že můj vkus je vlastně omyl matky přírody. Šperky si naopak kupuju ráda, vydrží většinou, dokud je neztratím.
- Nemám ráda hloupé lidi. Takové, co si přečtou Blesk, podívají se na Novu, přečtou nějakou sexy konspirační teorii a hned mají patent na řešení problémů světa, kterým se vychloubají v hospodě nad desátým kouskem, protože voni tomu rozuměj, voni sou ty vobyčejný lidičky. A ty jejich názory, no jako kdyby vylezli z románu o Inkvizici španělské...
- S tím souvisí další bod - nemyslím si, že kdo má úspěch nebo peníze, je zloděj, podvodník a mafián. To s oblibou rozhlašují lidé z bodu deset. Mám ve svém okolí několik úžasných osobností, které mají úspěch a peníze, a to díky vlastnímu přičinění a schopnostem. Kdybyste se s nimi chvíli bavili, užasnete, jak úžasně inspirující a motivující tito lidé můžou být.
- Nikdy jsem nijak zvlášť nesportovala. Pak jsem objevila kendó a naprosto jsem tomu propadla. Bojové umění je mnohem víc než sport, naprosto člověka pohltí a zapne skryté instinkty.
- Ráda píšu povídky a podobné slohové útvary. Jednou jsem zkusila napat i esej a vyhrála jsem za ni výlet do Strassbourgu. K psaní jsem se ale dostala poměrně pozdě díky hře World of Warcraft, kde jsem si ke svým postavám psala příběhy. Ať žijí zlé počítačové hry!
- Mám rozepsanou knížku, ráda bych ji napsala dvojjazyčně - česky a anglicky. Teď ale bohužel leží stranou, čekám na inspiraci.
- Několikrát jsem ve snu umřela a zabila. Čekala bych, že umírání bude nepříjemné, ale byl to zvláštní pocit. Ve vykrvácení byla pokaždé kapka chladu, horského vánku, osvěžení.
- Často ve snu řídím. Když jsem přišla do autoškoly, byla jsem překvapená, že je to skoro stejné a auto mě poslouchá tak, jak se mi o tom zdálo. Akorát instruktor nebyl občas nadšený z mé divoké jízdy. Kdyby ale zažil, co se mi zdá, věděl by, že se krotím a opravdu se snažím naučit se předpisy, které ve snech prostě nejsou.
- Ráda fotím. Ráda se fotím. Ale než vypustím nějakou fotku, na které se vyskytuji, musím ji dovést k dokonalosti včetně světel, stínů, kompozice a okolí.
- Moje nejranější vzpomínky pocházejí asi ze dvou let - jak jsem se ostříhala na ježka a jak umřel náš pes. Víc si z té doby nepamatuju.
- Kdybych si mohla vybrat jeden druh magie, chtěla bych umět ovládat molekulární systémy a buňky a umět se na ně napojit. Tak bych sobě a svým blízkým zajistila věčné zdraví a krásu.
- Mám hada. Je to korálovka, jmenuje se Shiraz a ano, Shiraz je odrůda vína. Není pravda, že hadi jsou slizcí, mají suchou, chladivou a jemnou kůži. Proč jinak by si ženské kupovaly kabelky z krokodýlí kůže, kdyby plazi nebyli příjemní na dotek?
- Hraju na kytaru, ale mám příliš málo Síly na to, abych se naučila číst rychle noty.
- Mluvím dobře anglicky a francouzsky, méně dobře španělsky, přežila bych s němčinou a umím několik základních frází v italštině a mám základy japonské gramatiky, písma a slovní zásoby. Zkoušela jsem se učit i rusky, ale to mě nějak nechytlo. Občas koketuju s myšlenkou vymyslet si vlastní jazyk.
- Jsem grammar nazi. Jakmile někdo dělá příliš mnoho chyb, ztrácí u mě body za použití lenosti na nepravém místě. Stejně jako lidi, co obludně ztloustnou, mají dva metráky a vymlouvají se na blbosti. Diagnóza by neměla člověka takhle srážet, ale upozornit na to, kde se má snažit o něco víc.
- Nemám ráda oblékání růžové. Připadám si v ní naprosto neschopně a jako by mi bylo pět. Jediný případ, kdy mi je skoro příjemná, jsou duhové barvy.
- Mám skvělou práci. Zábavnou, v dobrém kolektivu, na dobrém místě a dobře ohodnocenou. Přepadají mě totiž pocity marnosti, když mám ztrácet čas a energii něčím dočasným, o čem vím, že to stejně není nadlouho.
- Mezi moje oblíbené knížky patří Malý Princ, Obraz Doriana Graye, Muž, který sázel stromy, Velekněz od Learyho, většina Pratchettovy tvorby a ještě spoustu dalších. Jo, a nesmím zapomenout na Andersenovy pohádky!
- Umím kormidlovat kanoi. Dlouho mi bylo sugerováno, že na to nemám sílu nebo dost hmotnosti, ale já jsem experimentálně zjistila, že to není potřeba. Stačí mít mozek a odhad.
- Když mi bylo pět, chtěla jsem si vyrobit planetu z hlíny a vypustit ji na oběžnou dráhu. Pak mi taťka prozradil, že planety vznikají z mezihvězdného prachu, načež jsem několik měsíců chodila po bytě, sbírala všechen prach a dělala z něj kuličky. No co, prach jako prach...
- Přibližně ve stejné době jsem se učila počítat. Uměla jsem ale jenom do dvaceti devíti a nevěděla jsem, jak dál. Tak jsem počítala dvacet deset, dvacet jedenáct... Dvacet dvacet deset... Francouzské myšlení. :-)
- Byla jsem čtyřikrát ve Francii. A francouzsky jsem se začala učit, protože jsem chtěla studovat zahradní architekturu ve Francii. Z architektury sešlo, francouzština zůstala.
- Španělsky jsem se začala učit, protože jsem se rozhodla jít na svatojakubskou pouť. A jelikož jsem tam jela sama a nechtěla jsem vypadat jako ignorant, tři měsíce před odletem jsem se začala učit. Chytilo mě to, se španělštinou mám další plány. Třeba někdy znovu vyrazit na Camino se Santiago.
- Občas doučuju, teď už ne tolik jako dřív. Ale už jsem učila matematiku, fyziku, francouzštinu, angličtinu, češtinu, biologii, chemii a hru na kytaru. Byla to většinou zábavná práce, dostala jsem okamžitou zpětnou vazbu a nepřipadala jsem si jak trotl, kterého někdo naprogramoval, aby stále dokola opakoval stejnou větu.
- Debaty o počtu božstev považuji za bezpředmětné. Myslím, že to lidi špatně pochopili. Jestli něco takového jako božstva existuje, pak se to podle mě vůbec nedá počítat. Něco jako vzduch. Ráda bych viděla toho borce, co počítá jeden vzduch, dva vzduchy...
- Ráda provokuju a přemýšlím. Baví mě sledovat, jak lidi reagují, jestli jsou stejně hraví jako já, nebo jestli nepochopí a urazí se. Jsem prostě vědec. :-)
- Někdy si říkám, že hloupí lidé to mají jednodušší, protože nemusí přemýšlet o takových věcech jako smysl života. Ale pak si zase říkám, že nebýt chytrá musí být hrozná nuda. Nicméně někdy bych ráda věděla, jak různí lidé přemýšlí. Co se jim honí v různých situacích hlavou. Jenže to mi nikdo nepoví. Na co myslí třeba taková ženská sedící v metru, co čte Blesk? Jak vnímá takový člověk svět? Pochopila by vůbec smysl mojí otázky, kdybych se jí zeptala?
- Hrozně ráda vyhrávám. Nemám na mysli takové nesmysly jako Sportka, ale hry, v kterých můžu zjistit, co všechno umím.
- Ráda vařím, ale recepty mě nebaví, držím se jich jen orientačně. Raději vymýšlím svoje vlastní. Za nejlepší pochutiny z mé laboratoře považuji koláč s hruškou a grepem a maso se skořicovou omáčkou.
- Naprosto mě vytáčí nedochvilnost u sebe i u ostatních. Snažím se být všude přesně, a když někdo má zpoždění, musím se nejednou zhluboka nadechnout.
- Chtěla bych navštívit Nový Zéland, Island, Jihoafrickou republiku, Amazonii, Japonsko a ještě spoustu dalších míst.
- Absolvovala jsem laserovou operaci očí, měla jsem na každém oku -3,5 D. Nechala jsem si ale operovat oči týden od sebe a na to druhé se mi moc nechtělo. Věděla jsem, jak to bolí. Takže teď bych to sice udělala znovu, ale nechala bych si operovat obě najednou. Vidím skvěle a v Hradci Králové jsou opravdu šikovní.
- Asi do osmnácti jsem odmítala sahat na syrové maso. To byl také důvod, proč jsem zavrhla studium medicíny. Nevím, kde bych skončila, kdybych se měla rozhodnout teď. Možná bych byla nejlepším plastickým chirurgem v republice. :-)
- Naše třídní na gymplu nám říkala, že matematik by měl být opatrný, používá-li slova jako nikdy, vždycky... Od té doby si na ně dávám opravdu pozor a snažím se jejich používání minimalizovat.
- Mám skvělou rodinu. Kdyby na to přišlo, neváhala bych pro ně porušit nějaký ten zákon. Od babičky pochází můj vztah k přírodě, od dědy moje záchvaty optimismu a vztah k medicíně a od taťky mé kritické vědecké myšlení.
- Ráda kreslím. Většinou to ale jsou jakési pokusy o zachycení myšlenky, takže to potom nedává smysl.
- Moje nejoblíbenější zvířata jsou draci, vlci a lvi. A teď jsem si vzpomněla na Game of Thrones a rody příslušející k těmto tvorům... :-)
- Jako malá jsem chtěla být po řadě astronautkou, pilotem letadla, veterinářkou, zahradní architektkou, grafikem a genetickou inženýrkou. Krásný mix, a co z toho vylezlo!
- Někdy chci skočit s padákem z letadla. Musí to být super.
- Mám ráda víno, červené i bílé, ale musí být dobré. Mám naštěstí dostatečně vycvičený čich, takže poznám, co pít a po čem by mi ráno bylo špatně.
- Mám ráda krásné stříbrné, zlaté a ocelové náušnice. Ráda si kupuju elegantní kousky, které nemá každý. Pokud tedy nehrozí, že mi utrhnou ucho.
- V průběhu psaní tohoto článku nebylo zabito žádné zvíře ani rostlina, byl vyvinut způsob, jak připravit lilek se skořicí a kari, vymyslela jsem část svého pracovního úkolu a asi si připravím un café.
Howhg. A kdybyste zde něco postrádali, nebojte se zeptat. Já vás ráda vyděsím i něčím dalším. :-)
Zpět na hlavní stranu blogu