Sayonara | Nácek a popelnice

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj dnešní zážitek, který mě pobavil.

Šla jsem ze školy na kolej, poslouchám si svou Apocalypticu, když vtom mně do Unforgiven začne někdo rapovat. Ohlédla jsem se a zastavila písničku. Ze strany se ke mně přibližoval jakýsi kluk, samý sval, německé vlajky a orlice po kalhotech, v ruce přehrávač a z něj se linul přátelský a mírumilovný text. Něco o čisté rase, tradicích a podobných chujovinách.

No jo, říkala jsem si, když ti to dělá dobře. A pokračovala jsem dál svou cestou. On šel za mnou, což mě překvapilo. To jako jde na kolej? Kde takové individuum studuje?

Zaujalo mě to a rozhodla jsem se té záhadě přijít na kloub. Vypadal docela upraveně, trochu snědý, za což by ho jeho pán asi nepochválil, ale byl evidentně ve studentských letech. Sportovní batoh, jako má většina studentů, bez trička, což se v takovém pařáku dá pochopit... Nebyla jsem z toho moudrá. Naše cesty se rozdělily až kousek před vchodem na kolej.

Zamířil k popelnicím a já jsem se v tu chvíli nemohla udržet a začaly mi cukat koutky. Že by přece jenom nestudoval a mystérium nácka-studenta bylo vyřešeno? No... Nestudoval. Otevřel si jednu popelnici, sundal batoh a do půli těla zmizel v hloubi kontejneru.

A teď nevím - zpívalo se v té jeho písničce čistá rasa, nebo jsem se přeslechla a bylo tam něco jako čisté popelnice? Soudruzi náckové by na své reprezentaci a kultuře měli značně zapracovat. Takhle to ti jejich minioni akorát pochopí špatně. Což je možná dobře...