Asi je to deštěm...

Anebo jsem si dnes hodila kritický hod na charisma.

I když v Praze od rána téměř nepřetržitě prší, nezdá se mi, že by se to tentokrát projevilo na tradiční kyseloprdelosti kolemjdoucích. Šla jsem se podívat do jedné restaurace na knížku o nudlích, taťka nás totiž občas bere do italského obchodu Wine and Food, kde mají výborné těstoviny.

A jak tak pršelo, Václavák byl dlouhý, krátila jsem si čas svou oblíbenou hrou na úsměv. Normálně tahle hra má malou úspěšnost, navíc jsem kvůli dešti očekávala další snížení frekvence kladných reakcí, nicméně stala se zvláštní věc. Úspěšnost asi tak třikrát vzrostla.

Možná s deštěm z nebe padají i kanabinoidy. Chtělo by to prozkoumat nejnovější konspirační teorie a zjistit, jestli nás nepráškují výtažky z konopí.

Po chvíli jsem došla až na místo, kde měla být restaurace Noodles, nicméně místo ní tam byl hotel. Byla jsem lehce zmatená. Zachránil mě však nadmíru příjemný a sympatický recepční, který mi ukázal, kudy se do restaurace dostanu. Tam jsem se na onu knížku zeptala číšníka, který velice ochotně zaběhl za mistrem šéfkuchařem. Po chvíli se vrátil i s knížkou, kterou jsem si chtěla prohlédnout.

Ale co se nestalo! Číšník mi sdělil, že to je dárek od šéfkuchaře, je podepsaná a že se mám stavit někdy na oběd. Takže až se zase potkáme v Praze s taťkou a s Inkou a přepadne nás hlad, máme kam zajít.

A teď by mě zajímalo, jestli jsem prospala několik set let, z nebe padají drogy, z hrobů vstali hippies nebo jenom vypadám tak dobře. Ne že bych si stěžovala. Mně se tihle milí usmívající se jedinci moc líbí. Ale co se stane, až přestane pršet?