Tonoucí se bortu chytá aneb voda 2014 podruhé

O víkendu jsem byla na druhé vodácké výpravě.

Po řádění na kajacích na Sázavě jsme tentokrát vyrazili na kanoích na Orlici s Leošem, Krtkem a k nim patřícím osobám. Hned ve vlaku jsme si s Tomášem sedli k jednomu klukovi, z kterého se nakonec vyklubal Leošův bráška, náš pan doktor byl tedy rád, že je v dobrých rukou. Úspěšně jsme vystoupili v Kostelci nad Orlicí, aby taky ne, když máme papíry na hlavu, a vydali jsme se ke kempu.

Někdy kolem jedenácté jsme po pivu a malinovce vyrazili na naši prázdninově línou cestu. Tomáš byl krásný háček a já pirátský kormidelník. Měla jsem pod sebou lahev Irsai Oliver. :-)

Během dne jsme ji v osmi zdolali. Měli jsme s sebou totiž dva doktory a je známo, že alkohol z rukou lékaře neškodí v jakémkoliv množství!

Orlice je krásná řeka. Prý ji nechávají růst víceméně divoce a každý rok je jiná. Párkrát jsme tak skončili pod kmenem, který ležel nad hladinou a pod který nás proud hnal. Jednou to bylo docela zábavné. Ležela jsem takhle v kanoi, objímala kmen, stabilizovala loďku a sprostě nadávala, když vtom jsem slyšela žbluňknutí. Tomáš totiž usoudil, že se mi něco stalo, a chtěl mi pomoci. Místo půl metru vody pod námi však bylo o něco víc, tak se můj krásný háček vykoupal.

A jednou jsme převrátili loďku docela. Ani jsem nepostřehla, co se stalo. Možná nás chytil vracák, nebo se Tom opřel, netuším. Každopádně víno i všechny ostatní důležité věci přežily bez úhony.

Navečer jsme konečně dorazili do kempu v Týništi, vyložili cestou nalovené dřevo a postavili stany. Připojili jsme se k jedné skupině ajťáků, kteří se na Orlici vydali stmelovat tým. Docela hezká náhoda. Seděli jsme kolem ohně, kolovala přes nás kytara, alkohol, alkohol, alkohol a trochu vodní dýmky. I když jsem to třídila, ráno poté nebylo z těch nejpříjemnějších.

Vstala jsem kolem osmé, nevím, mobil je stále zapomenutý u taťky, a taky nějak mi čas nepřišel důležitý. Došourala jsem se do umývárny, kde jsem při pohledu zjistila, že zvenku nevypadám tak špatně, jak se cítím. A tak jsem se zase vydala zpět, otrhala jsem trochu špendlíků a sedla jsem si k řece. Po chvíli se ke mně přidal Krtek a za nějakou dobu se k nám připojila i Alice, jeho přítelkyně.

A tak jsme tam tak seděli, koukali do vody a sledovali ostatní, jak se probouzejí. Ajťáci odjeli a my jsme si v klidu rozdělali vodní dýmku a léčili jsme předchozí večer. Kolem dvanácté jsme však i my opustili tábořiště a vydali jsme se vstříc dalším dobrodružstvím.

Toma jsem posadila dozadu, aby se taky něco nového naučil, a pluli jsme. Tomovi to šlo docela dobře, zasahovala jsem do řízení jenom občas. Po nějakých pěti kilometrech mu to ale stačilo, tak jsem znovu převzala kormidlo a pokračovali jsme. Přijeli jsme k jezu a chvíli na něj koukali.

Nebyl to obyčejný jez, byl starý a provalený. Shora to vypadalo docela divoce. Musím se přiznat, že jsem z něj měla trochu respekt. Nakonec jsme ale vybrali vhodnou cestu a bez problémů jsme ho sjeli.

Do Krňovic jsme dojeli někdy kolem šesté velice líným tempem. Leoš pak na nádraží uvařil těstoviny s chilli papričkami, dokonce i pivo se objevilo a Terka s Leošem s sebou měli ještě jakousi domácí desinfekci, která se jim v noci ocitla ve stanu. Já jsem ale raději zůstala u špaget.

A to byla naše druhá vodácká výprava. A aby to bylo aspoň trochu poučné, na závěr vyplodím ještě několik moudrých a chytrých vět.

Chytrost č. 1: Když se loďka nepříjemně naklání, nechytejte se bortů. Tím spíš ji převrhnete.

Chytrost č. 2: Ať se děje, co chce, držte pádlo. Pokud máte pocit, že se převrhnete, vražte pádlo do vody a zaberte. S velkou pravděpodobností se z toho vylžete.

Chytrost č. 3: Nebuďte hovada a učte své háčky taky kormidlovat. Sice tak přijdete o nezastupitelné postavení/posezení v lodi, ale váš milý háček pak dokáže lépe odhadnout, co máte v úmyslu a jak vám může pomoct. A navíc není fér si uzurpovat takhle cool místo jenom pro sebe.

Chytrost č. 4: Na kormidlování není potřeba velká hmotnost nebo síla. Jistě, nezaškodí. Ale s trochou představivosti a zkušeností lze loďku ukormidlovat s minimální silou.

A to je vše a já si jdu sbalit věci na Slovensko.