mow: Krásně napsáno, klobouk dolů. Hele, a je to seřazený podle důležitosti? Vím, že to není tvůj případ, ale švagrové Sladké se cca před půl rokem narodil Bertík. Říkat mu Robert nezní dost roztomile a říkat mu Robertek vzbuzuje divné asociace. Se svými dětmi za mnou nebyli ani jednou, a tak jsem hračku na Bertíkovo uvítání na tomto světě poslal po Sladké, neb se s nimi vídá častěji. A švagrová (Lůca) mi pak poslala děkovnou textovku, tak jsem jí pak volal, zajímalo mě, jak si užívá mateřství, protože kromě Bertíka měli v té době tuším tříletou Kristýnku. A Lůca mi řekla, že už chápe, proč některý matky začnou na mateřský chlastat.
A před cca třemi týdny mě navštívil Petr, Lůcin manžel. Pomáhal jsem mu vybírat na dálku grafickou kartu do počítače, tak se zeptal, jestli se může stavit. Tak dorazil a mamka se ho ptala, co děti. Odpověděl: "Děti se nás rozhodly zničit, závodí jen v tom, komu se to podaří dřív." Malýmu totiž rostou zoubky.
---
mow.pise.cz
sayonara: Dík.
Ne, je to řazené tak, jak jsem si na to vzpomněla, a myslím, že se mi podařilo zapomenout asi tak na dvě až tři věci. Asi nebyly dostatečně must have...
Robert... A pak že Dorian bude ve škole trpět kvůli jménu.
No, a zoubky jsou věčná radost. A když se k nim přidá ještě střevní chřipka, tak to je něco. Ale ona to je jen komunikační bariéra, třeba Daník se na mě dneska ráno tak hezky smál, že bych mu odpustila, i kdyby mi ve spánku ukousl ucho.
rebarbora: Hezký žebříček Řekla bych, že jako jeden z mála "must have" dává opravdu smysl