Divnolidé pražští: Půjčíte mi tisícovku?

Když jsem šla zase do svého, nyní již oblíbeného Divadla bez hranic na Limonádového Joea a následnou pařbu při příležitosti ukončení sezóny, potkala jsem individuum.

Individuum to bylo dosti omšelého až pobuřujícího vzezření, poměrně obtloustlé, v hadrech se skvrnami a podivnými fleky na lýtkách, navíc okolo sebe šířilo nezaměnitelné alkoholové aroma. Hned jak jsme navázali nechtěný oční kontakt, bylo mi jasné, že půjde o prachy.

No, šlo. Proběhl mezi námi přibližně následující dialog:

Individuum (I): Mladá paní, můžu vás poprosit... Půjčíte mi tisícovku?

Ereandil (E): *tázavě zvedá obočí, jelikož žádost o tak velký obnos je na ulici ojedinělá*

I: No já si potřebuju koupit motorovou pilu a už mi chybí jen tisícovka. Šestnáctýho vám vrátím tři tisíce.

E: Proč si nepůjčíte v bance? *dalo se to odmítnout rovnou, ale zase to byla příležitost k lekci asertivity zdarma...*

I: Oni mi nechtějí půjčit.

E: A pročpak? Nemáte třeba exekuci?

I: No já nevím.

E: To vám přece museli říct.

I: No neřekli. Prostě mi nepůjčí. Ale šestnáctýho vám vrátím tři tisíce.

E: Tak to zkuste v jiné bance, když máte tolik peněz.

I: Ale vy to nechápete, mně nechtějí půjčit. A já vám vrátím tři tisíce.

E: Jo, a ještě duhového koníka a jednorožce, co?

I: Ale vy to nechápete, já vám šestnáctýho vrátím tři tisíce! *vytáhne z kapsy cosi, co mohlo i nemuselo být svazkem bankovek, ovšem jetých podobně, jako jejich držitel*

E: Podívejte se, já nejsem banka a peníze nepůjčuju.

I: Tak běž do prdele, krávo blbá! *nakvašeně se odkolébá pryč*

Tak nevím, asi vypadám jako chodící banka. Nebo jako debil. Případně obojí. Už jsem potkala týpky, kteří si pod záminkou dojemného příběhu řekli o poslední dvacku na lístek na vlak, chlápka, co mi sdělil, že má super den a chybí mu už jen jedna koruna pro štěstí, že víc nechce, ale tohle jsem ještě nepotkala.

Praha je zkrátka nekonečnou studnicí podivných příběhů a zdrojem podivných lidí, na kterých si můžete cvičit asertivitu. Já mám totiž s takovými náhodnými konflikty docela problém, protože občas nevím, co odpovědět, tak jsem to pojala tak, že procvičím své komunikační a herecké dovednosti a zkusím udržet hlas v přirozené rovině. A docela se mi to povedlo. Takže to hodnotím kladně.