Já jsem to udělala!

Ano. Konečně jsem se odhodlala. Kromě toho, že jsem hrozný prokrastinátor, mám ještě navíc občas takové nepříjemné stavy, kdy se z velehory spisovatelské sebedůvěry dostanu někam do temné propasti zapomnění, kdy si říkám, že moje velkolepé plány jsou možná až příliš velkolepé.

Ale dnes jsem to udělala. Už bych to mohla vybalit, co?

Rozhodla jsem se totiž, že moje knížka bude mít tři kmotry jako v pohádce. Jednoho jsem už kontaktovala a souhlasil. Jedno místo je vyhrazené pro toho, kdo se rozhodne se stát jejím strážným andělem. A jedno si už měsíce šetřím pro pána, díky kterému se mi jako malému elfíčeti dobře spalo. Dnes jsem konečně zavolala jeho sekretářce, abych se zeptala, jestli bych na něj mohla dostat kontakt.

A tak jsem mu poslala mail včetně rukopisu, aby se mohl rozhodnout. Asi tak deset vteřin před odesláním, když jsem si mail asi potřetí přečetla, jsem si připadala jako vysmáté desetileté dítě, které stojí v cukrárně a kamarádi ho ponoukají, aby si vzal ten velký dort, který by si rozhodně brát neměl. A já jsem si ten dort vzala. Přenesla jsem se z cukrárny v čase zase k počítači a stiskla ono nekomromisně fungující tlačítko Odeslat, a teď mi už nezbývá nic jiného než čekat. Je to skoro, jako když jsem netrpělivě vyhlížela odpověď (teď již mého) šéfa.

Kdo onen záhadný pán je, to vám zatím nepovím. Jednak mi ještě neodpověděl, a pak vás také nechci připravit o překvapení, až dorazíte na křest.

Takže lajkněte mou stránku, sdílejte ji, komentujte a sledujte zrození mého třetího miminka se mnou!