Sayonara | Násilí nejde vyprovokovat...

... jinak než obdobným násilím.

V souvislosti s tím, jak se ruský car rozhodl obnovit SSSR a jak někteří Rusové v Rusku mluví o současné válce jako o velkém návratu, se opět z hlubin Internetu vyrojila banda kreténů. A ani se nemusí vyjadřovat k Ukrajině, stačí, že se vyjadřují k obyčejným věcem. Jako třeba k tomu, že holka si může za znásilnění, protože se nevhodně oblékla. Protože byla v noci sama.

Že si někdo může za to, že ho partner nebo partnerka mlátí. Že stačí neprovokovat a všechno bude v pohodě.

Že si někdo může za to, že ho okradou, protože je přeci jasné, že nemá ty hodinky nosit ven.

Že se Rusko cítilo ohrožené, tak se nikdo nemůže divit, že podniklo násilnou invazi na cizí území.

Že si někdo za zmlácení při loupeži může sám, protože přece stačí se moc nebránit a udělat to, co násilník chce.

Osobně násilí jakéhokoli druhu považuju za zásadní selhání, pokud se nejedná o přiměřenou sebeobranu. A i tak mnohdy existuje spousta jiných způsobů, jak se bránit. Chápu, že když vám někdo dá pěstí, ekvivalentní reakce je lákavá, ale mnohem elegantnější je opatřit si důkazy a poučit násilníka pomocí použití vlastního sociálního kapitálu o nevhodnosti takového chování. Představte si, jak skvěle se násilníkovi bude spát, když předložíte získané důkazy jeho mamince a šéfovi. A třeba z něj můžete zkusit vytáhnout i nějaké to mimosoudní vyrovnání, případně mu dát vyžrat nějaký vypečený soudní proces. Rána pěstí je nuda. Tohle je mnohem efektivnější, inteligentnější a zábavnější řešení. Navíc si onen násilnický dobrodinec příště dvakrát rozmyslí, než někomu ublíží znovu.

A že je poslání tanků na cizí území adekvátní reakcí na to, že se Rusko cítí ohroženo? Ty jo, kde začít. Rusko se cítí asi hodně nejistě, když posílá tanky na cizí území, když se mu nelíbí třeba vývoj v dané zemi, jako se to stalo třeba u nás. Určitě máte rodiče a prarodiče, kterých se můžete zeptat, jak moc tady Rusáky chtěli, a je úplně jedno, že se ani neobtěžovali posílat vlastní tanky, ale poslali tam svoje sovětské poskoky.

Spousta těch, co invazi hájí, se ohání tím, jací jsou na Ukrajině náckové. Tak jsem se vzdělala, abych o těch náccích měla aspoň rámcovou představu. No, a jako jo. Vnitřní záležitosti Ukrajiny jsou dost divoké a její historie smutná. V podstatě dlouhá staletí se ta země snaží se osamostatnit, protože ji střídavě v historii znásilňovali Poláci, Litevci a Rusové s tečkou od německým nacistů. Rusové se je snažili různými přesuny poruštit a rozesrat zevnitř. Takže zejména Rusy mají historický důvod nenávidět ze všech nejvíc. Neomlouvám násilnosti, ale je to pochopitelné. Jestli u nás někdo má problém se sudetskými Němci, na Ukrajině je tohle pnutí mnohokrát horší.

Banderu, jehož jméno neustále někteří opakují, vlastně vnímají jako hrdinu, který jim dal konečně naději na svobodný stát, i když jeho jednotky mají na rukou bezpochyby i krev nevinných. Oni se ale akorát zmítají mezi velmocemi a moc takových postav v historii nemají. I ti Němci, které nejdřív vítali jako osvoboditele, je začali tyranizovat. Tohle je přímo ideální podhoubí pro vznik všemožných extrémistických uskupení a jejich tichou podporu a posvěcení z nejvyšších míst.

Ale právě proto si myslím, že Ukrajinci by si zasloužili se od Ruska konečně jednou provždy odstřihnout, protože ta nenávist k nim je tak hluboce zakořeněná, že se jim nemůže podařit ji dostatečně zmírnit. A poslat na jejich území tanky je jen dalším kanystrem benzínu do ohně. Fakt nechápu, jak si někdo při pohledu do historie může myslet, že Ukrajinci budou ruské okupanty vítat.

A to v žádném případě nechci tvrdit, že Američani jsou kdovíjak svatí. Jenže mou zemi poněkud dost drsně okupovali Rusáci a zase tak velké blaho to nebylo; kapitalistická nadvláda je oproti tomu celkem příjemná změna. A jak si někteří naivně myslí, že by Česko mohlo být nezávislé podobně jako Švýcarsko - prosím, proberte se. Švýcarsko je v poněkud jiné pozici než my, má mnohem lepší páky na vyjednávání a geograficky je úplně jinde než my. Taková ta představa, jak si uprostřed Evropy jen tak řekneme, že dnes ráno by to šlo a mohli bychom vystoupit ze všech nadnárodních společenství, by byla úsměvná, kdybych se nebála, že tady se najde dost magorů, kteří by to zkusili.

Takže kdyby to šlo, bylo by fajn dát Ukrajině prostor, aby si mohla vytvářet nějaké pozitivní národní vzpomínky. Třeba takové, ve kterých nebudou pod nadvládou svých největších utlačovatelů a zkusí to třeba s tou částí světa, kde nemizí lidi jen proto, že si vylepili do okna Putina v duhovém stylu.

A bylo by fajn obecně přijmout myšlenku, že když někdo páchá násilí, zaslouží si za to náležitou odvetu on, a nikoli jeho oběť.

A skvělé by bylo uvědomit si, že násilí je pro blbce. Že existuje nepřeberné množství způsobů, jak někomu oplatit jeho dobrodiní: od hluboké ignorace až po naprostou sociální izolaci.