Druhá napsaná a pátá v životě temného elfa Drizzta Do'Urdena je knížka s názvem Streams of Silver. Velice volně navazuje na předchozí díl The Crystal Shard, jehož znalost není zásadní pro hlubší pochopení příběhu, neboť Salvatore se o důležitých bodech Drizztových dobrodružství zmiňuje znovu. Také jsem už konečně odhalila jednu z velkých záhad celé ságy, a to pohlaví Guenhwyvar. Salvatore se o ní občas zmiňuje jako o něm, jindy zase jako o ní. Prošla jsem vlákno na Lavendereyes a voilà - Guen je ona.
Spoiler and awesome drow inside!
Když ustala bitva s Akarem Kesselem, Bruenor Battlehammer, král klanu trpaslíků, na smrtelné posteli si nechal zavolat Drizzta a vymámil z něj slib, že se s ním vypraví hledat ztracenou domovinu trpaslíků - Mitrilovou síň. Spolu s Wulfgarem, mladým králem barbarů, který se svého titulu vzdal, a Regisem, půlčíkem, který ukradl vzácný rubínový šperk s kouzelnou mocí a nyní ho pronásleduje elitní zabiják Artemis Entreri, se vydávají na cestu.
Na své cestě na jih se chvíli zdrží v Luskanu, městě, kde sídlí kouzelník Dendybar se svými učedníky, který v předchozí knize nechal zabít mistra Morkaie červeného. Mágové si myslí, že Drizzt u sebe nosí Crenshinibon, magický krystal s vlastní vůlí a ohromnou silou, čímž se pro ně rázem stává atraktivní kořistí. Spojí se tedy s Artemisem, který touží po hlavě Regisově, a Artemis spolu s mladší mágyní Sydney, vojákem Jierdanem, Catti-brie, Bruenorovou adoptivní dcerou, kterou Artemis unesl, a golemem Bokem, nemyslícím stvořením, se vydávají na lov.
Drizzta s přáteli na cestě zastihnou příjemné i méně hezké věci. Jedním z velice zajímavých setkání je návštěva vesnice Longsaddle, kde sídlí kouzelnická rodina Harpellů, nadšených mágů-vědců, jejichž neskromný příbytek je plný nejrůznějších kouzelnických vymožeností. V tomto okamžiku jsem litovala, že jsem daleko a nemůžu se k nim připojit. Drizzt však z návštěvy nebyl příiš nadšený, protože k němu všichni přítomní mágové přistupovali jako k přírodnímu úkazu. Po odjezdu z Longsaddle a odepřeném vstupu do města Nesme se vydávají do města jménem Silverymoon. Přes Evermoors, kterým realističtěji uvažující bytosti říkají Trollmoors. Vědí proč. Naši přátelé jen tak tak uniknou nenechavým trolím pařátům.
deviantart.com
Na knihách mi jedna věc trochu vadí, a to černobílý přístup R. A. Salvatoreho, který všechny rasy přehledně roztřídil na dobré a špatné. Orkové, goblini, zlobři, drowové jsou zlí, elfové z povrchu, trpaslíci, gnomové, hobiti dobří, jediný potenciál pro rozmanitost skýtají lidé. Škoda. Nicméně kde nechybí Drizzt, tam můžu tuhle binaritu přejít. Přece jenom mám ráda pohádky.
Po nějakém čase se přátelé přeci jen dostanou do starobylého sídla klanu Battlehammer, kde se k nim připojí Catti-Brie, které se podařilo utéct. Nicméně doly nejsou tak klidné a opuštěné, jak Bruenor doufal, duergar, trpasličí ekvivalent drowů, si zde udělali hnízdo a slouží černému drakovi Shimmergloomovi, stvoření, které je černější než černé. A aby toho nebylo málo, jde po nich i parta Sydney a Artemise.
Shimmergloom si samozřejmě nenechá utéci příležitost utkat se s vetřelci. Poté, co Sydney a golem Bok padnou v boji, se přátelé musí utkat i s ním. Catti-Brie, která v ruinách našla kouzelný luk a nekonečný toulec a stal se z ní druhý Legolas, Wulfgar se svým magickým kladivem, Regis s palicí a Bruenor se sekyrou a velkou odvahou nakonec draka udolají, i když Bruenor při tom skončí na dně propasti s dračí mrtvolou. Mrtvý?
Drizzt s Artemisem si mezitím užívají rande vynucené trpasličí pastí, která je spolu uvěznila. Artemis se bohužel probudil jako první, a tak s Drizztem vyjednává. Jelikož mu ukradl jeho milovanou Guenhwyvar a unesl půlčíka Regise, Drizztovi nezbývá nic jiného než jej s Wulfgarem pronásledovat do Calimportu.
A aby toho nebylo málo, na samém závěru duch mrtvého kouzelníka Morkaie červeného zabije Dendybara, svého vraha. Catti-Brie se rozhodne uspořádat tažení do dolů, aby je vyčistila od duergar (to je žena činu!) a na dně propasti se pohne několik kamenů. Během pěti knih jsem se s autorem seznámila dost na to, abych věděla, že se tam právě probral Bruenor...
Drizzt má neustálou potřebu si dokazovat, že je dobrá bytost. Je to patrné zejména v částech knihy, kde interaguje s Artemisem, který je jeho pravým opakem. Vidí v něm své alter ego, které neopustilo Menzoberranzan, což ho nevýslovně popuzuje. Naopak Artemis v něm vidí nevyužitý potenciál a závidí mu jeho schopnost cítit. Takže se chtějí navzájem zabít, aby sprovodili ze světa nechtěnou část svého já.