Ereandil
Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc.
***
Vstup jen pro pomatené a stojí rozum.
***
Inteligence není choroba nakažlivá.
***
Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že ji musíme měnit každých šest měsíců.
Článek Banalita a jiné deprese všedního dne
Komentáře k článku: Banalita a jiné deprese všedního dne
sorellina: Čím větší challenge, tím větší challenge. Žádný strachy, ty už si s šedí poradíš
sayonara: Samozřejmě že si s tím dokážu poradit. Dokážu vytrvale předstírat sympatie k civilistům, sluníčkovou náladičku a všechny ty milé lidišky vydržím neposlat do prdele. Otázkou však je, proč to vlastně dělám?
cata99rine@mail.ru: Ehm, neříkám, že je to tvoje vina, ale vůbec jsem nepochopil, na co si stěžuješ.
Že jako nestudentka budeš muset platit daně? Máš lepší (proveditelný) nápad, jak zařídit běh téhle společnosti? Pánbu zaplať tak ho realizuj! 
Že musíš předstírat sympatie k ostatním lidem (nad které se cítíš nadřazena)? Tak je nepředstírej, kdo tě nutí? Většina lidí si myslí, že ostatní jsou verbež, která zaslouží poslat do prdele, v tom nejsi nijaká výjimka. Proto se taky většina chová tak blbě. Všichni hledáme původ svých problémů v ostatních, nikdo se nechce podívat na sebe. "Mám blbou náladu, protože oni..." Můžou za to rodiče, tim, jak mě vychovali. Můžou za to civilisti, protože se netvářej, jak já chci. Může za to manželka, protože mě podvádí. Můžou za to děti, protože zloběj (nechovaj se, jak já chci). Může za to ten anonymní debil, co mi pindá na blogu .
Že nevíš, proč to děláš? Tak to nedělej, puso, třeba pak zjistíš, k čemu je dobrý snažit se s ostatními vycházet.
Až k sobě budeš chtít být upřímná (a z toho textu na mě působí, že bys chtít mohla), poznáš, že smysl má jedině hledat chybu sám/a u sebe.
Hm? Ukaž, že nejsi civilista. Že umíš víc než jenom nadávat na ostatní a kritizovat. Že se umíš poprat se svýma chybama. Protože to je ta těžší cesta, nebrečet v hospodě nad pivem, ale udělat něco sama se sebou.
:*
Fakt myslíš, že Amazonský indiáni jsou lepší, že mezi nima nejsou problémy, že si navzájem nezáviděj, že se nesnažej si přilepšit, když můžou?
Za chvíli zapomeneš, že jsi tenhle článek psala, že tě takový věci trápily. Radostně budeš vydělávat.
Tak ti přeju, ať ti aspoň kousek tý nespokojenosti zbude.
sayonara: Ó nikoliv! Se samotným konceptem daní nemám problém. Mám celkem dobrou představu, k čemu jsou potřeba a vím, že taková škola se třeba docela špatně platí vzduchem.
Jenom se bojím, že jednou budu nucená trávit třetinu života v openspace kanceláři nad excelovou tabulkou. Pak přijdu domů, unavená, zničená a deprimovaná, že jsem zabila osm hodin života nad blbostí, která mě netěšila. Unavená tak, že si ani nebudu moct užít peněz, které jsem si tak bolestně vydělala. Maximálně si lehnu na gauč, otevřu si pivo a nechám si vypláchnout mozek televizí.
Sympatie nepředstírám. Jenom mě štve, že když se něco někomu stane, 50% lidí se dívá stranou, 40% vyjádří více či méně upřímnou soustrast a 10% se mi možná pokusí pomoct. A ze své pozice, která bohužel není absolutistický monarcha, s tím můžu dělat akorát to, že budu patřit do zbylých 10%.
Asi to vypadá, že s nikým nechci vycházet, co? Ale není to pravda, dokonce existují i jedinci, s kterými ráda trávím čas!
Dělení na civilisty a necivilisty je moje interní zkratka.
Anonymní debily na svém blogu vítám, pokud se vyjadřují aspoň trochu slušně, jen pindej dál, jsem ráda, že se tady něco děje.
Snažím se jenom najít způsob života, abych na smrtelné posteli mohla říct, že i když jsem nepochopila smysl života, tak to za to stálo a klidně bych si to zkusila znova. Že jsem nezabila zbytečně takovou dobu v práci, když jsem ten čas mohla strávit se svými blízkými, udělat radost jim, psát, malovat, skládat hudbu, chránit přírodu... Tolik věcí, o kterých si myslím, že mají větší smysl než vysedávání u obrazovky...
Indiáni určitě mají svoje problémy, ale zdá se mi příjemnější plakat nad problémy v pralese než v paneláku obklopeném šedivým městem.
Je pravda, že na to, jak jsem mohla dopadnout, jsem na tom poměrně dobře. Pokud budu mít štěstí, zůstanu na své milé Alma mater a čas, který strávím v práci, bude čas s vědou a přáteli.
A jinak já jinak než radostně vydělávat nebudu. Neb vydělávat neradostně jsem si už zkusila a neuspokojovalo mě to.
Hezký den a jen klidně pindej dál. :-*
cat: good, good.
Patřit do zbylých 10% vůbec není málo! 90% lidí to neumí. Já většinou kolísám mezi díváním se stranou a snahou pomoct (vyjadřovat soustrast je na prd ). Když tam v tu chvíli je někdo z tvých 10i%, je šance, že se přidám. Nebo si na to příště vzpomenu a nebudu koukat stranou.
Každopádně je lepší, když pomůže aspoň jeden/dna, než vůbec nikdo.
Pindy, pind, hezký den.
cat: Smrtelná postel je daleko, bůh ví (nebo možná neví), kdy to s námi sekne. Nějaký palčivější problém teď a tady náhodou nemáš?
Děkuji, žes mě přijala za anonymního debila 
hans rössl: Neboj se a roztáhni křídla. Nikdo jiný to za tebe neudělá. Tvůj život i tvá práce bude taková, jakou si jí uděláš. Tak si to udělej dobře. Vytvořila sis svůj svět a to je základem k přežití. Náplní života je tvoření a cestování. Shromažďování statků a peněz nemá smysl. Smysl má sbírat zážitky. Ty ti již nikdo nevezme. Když budeš tvořit, budeš šťasná, tvorba dodává životu smysl. Život v rutině je jako cesta bez hospod. Hospoda je místo na cestě, kde se zastavíš a odpočineš si. Tam cesta dostane smysl. A smyslem je cesta, nikoli cíl. Cíl je smrt, moře, každý kdo k moři dopluje se rozplyne. Ale ta cesta, kdy nevíš, co přijde druhý den, to má správné grády. To ti dodá odvahu a sílu - když ti vítr napne plachtu a ty letíš po vlnách jako šíp, víš, že tam vpředu může být nějaká skála, ale přesto neváháš a letíš a riskuješ, to je ten pravý adrenalin... Neboj se, to bude dobrý. Ad aspera ad astra, neboli, jak praví staří latiníci - přes překážky ke hvězdám.
staří moraváci: PER aspera..., latiníku . A nehledej ten smysl v hospodách moc dlouho, ať tam nezkysneš.
sayonara: Cat, neboj se, že bych někde zkysla. Na odpočinku stejně jako na zážitcích je krásné mimo jiné to, že se střídají s prací nebo rutinou, aby se vůbec daly od rutiny odlišit.
cat: Takže nehrozí, že by se ze Španělska už slečna Kateřina do školní reality nevrátila?
sayonara: Pravděpodobnost, že bych zůstala ve Španělsku, není tak veliká, aby se toho kdokoliv musel obávat.
sayonara: Hansi, hezky jsi shrnul mou životní filosofii, snad i elegantněji, než se to kdy podařilo mně. I když se často bojím skal skrytých v mlze...
hans rössl: Všichni máme sny. Já si přeji být štíhlejší, vy si přejete mít více peněz, ona si přeje přeplavat kanál La Manche a oni si přejí založit hudební skupinu. Bohužel, většina našich snů se nikdy nesplní, protože nemáme odvahu je uskutečnit. „Odvaha je počátkem činu, osud je však pánem konců.“ Démokritos ... Tak to prostě chodí. A pochopil jsem, že je lepší najít odvahu, pokusit se a třeba si natlouct držku, než se bát, sedět v koutku a stále přemýšlet, zda jsem se měl pokusit... Nikdy v životě jsem nelitoval toho, co jsem udělal, pouze toho, co jsem neudělal, nenašel jsem odvahu udělat to v obavě, že ten pád bude tvrdý. A ukázalo se, že odvaha je zcela podstatná složka osobnosti. Nebát se, zavřít zadní vrátka a jít do toho po hlavě i když víš, že tam někde v moři může být skalisko, na kterém ztroskotáš... A pak se objeví někdo, kdo mi opravuje Ad aspera na Per aspera... Ano, vím, že tam je chyba, ale jak říkal Antoine Saint Exupéry - jsem chyba ve výpočtu, jsem život ... nedá se vše spočítat a naplánovat a v tom je život krásný, že nevíš, co ti přinese, ale stojí za to žít a bít se za svou pravdu, za svou věc a když ti budou všichni říkat, že je to špatně, vědět, že víš, co chceš, protože jen tak velcí duchové dosáhli úspěchu. A tak na závěr dnešního vstupu ještě neznámý autor: „Odvaha neznamená nemít obavy, ale překonat je.“ Toť vše pro dnešní večer.
hans rössl: „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“
Elbert Hubbard
schyzofrenyk: Žijeme jenom pro sebe nebo bychom byli rádi za společnost? Jak by měla taková společnost vypadat, aby byla příjemná všem svým členům. Když se nám něco nelíbí, můžeme s tím něco udělat? Chceme s tím něco udělat? Nehledáme někdy problémy i tam, kde nejsou? A co problémy, které máme jenom ve vlastní hlavě? Není někdy problém v nás, v nedostatku empatie a pochopení, naší vlastní lenosti a jincých vadách charakteru?
Opozice nebývá tak vděčně přijímána jako chvála, o to inspirativnější se může ukázat. Jsou to provokativní otázky a rád bych je řešil také nad sklenicí vína, tady by z nich mohla snadno vzniknout dost dlouhá a neplodná debata plná nepochopení. Třeba ale obohatí i někoho jiného z čtenářů.
cat: já zásadně jen pro sebe, společnost je zbytečná. Nemusí být příjemná všem, stačí když z toho mám něco já. Prd, nemůžeme, to sou vyšší hry, všechno je předem domluvený! Já chcu! A už si je tam našel, když tam nejsou?! Jó ve vlastní hlavě to sou problémy! Mozek a tak! Víš jak. Hele ty seš faktickej schyzofrenyk? Jako že ste tam dva? Tý jo, proto ty divný otázky. Ale dá se to léčit! Tak ču$$ zhulenci.
schyzofrenyk: Jak jsem psal, tohle je spíš k diskuzi nad sklenkou vína.
Jsem z těch, kteří věří, že život je tak složitý, jak složitý ho chce člověk vidět. Bořit a zavrhovat je snadné, tvořit se musí umět a stojí to nějaké úsilí. Podle mě je rezignace příliš snadná cesta, jak si život zjednodušit a v lenosti ho promrhat.
Psaní č€$tinou se taky dá léčit, stejně jako prokládání textu pseudovtipnými osobními útoky. Nás je tu mnoho, ale žádný psychiatr mě ještě nezoumal, takže diagnózu nemám.
sayonara: Myslím, že kdyby ze světa zmizela společnost, zvláště pak například tvoje, tak by to bylo smutné. Lidská společnost jako taková mi ale připadá zkažená. Neříkám, že znám lék. Ale zdá se mi, že neutěšený stav dnešní společnosti má kořeny kdesi hluboko, kde se člověk rozumný přestal pokládat za součást přírody, postavil si jasnou a nepřekročitelnou hranici Já-Příroda, z toho vyplynulo jeho chování k životnímu prostředí a k okolí vůbec. A s takovou společností se zdráhám spojovat. Neříkám, že nemám ráda lidi. Některé dokonce hodně. Ale mít ráda lidstvo je mi proti srsti.
Rezignace je zřejmě jedním ze zdrojů zla. Ač se může zdát, že je to elegantní a levné řešení, nakonec je to jedno z nejdražších. Život je příliš krátký na pití špatného vína a mimo jiné také na beznadějné boje s větrnými mlýny, vytvořit si ale vlastní kousek světa, kde platí moje pravidla a kde vládnou moje ideály, kde můžu trávit čas se svými blízkými, to promrhaný čas není.
Ale jak už bylo řečeno, je to opravdu téma k diskusi nad sklenkou vína.
Cat, byla bych moc ráda, kdyby ses choval k ostatním trochu mileji. Schyzofrenyk je Schyzofrenyk proto, že jednomu člověku bys tolik úžasných vlastností přisoudit nemohl, takže zvlášť tímhle útoky směrem jsou od tebe nemoudré. Nerada bych byla nucena použít jiné nástroje, jak inhibovat podobné projevy.