takashi-san: Konbanwa!
Skvělý článek, který mě pobavil a zároveň donutil se zamyslet.
Co se týče feminismu, tak já jsem jednou na internetu narazil na ženu, která byla zapřisáhlou feministkou. Toho, aby žena nebyla, jak ty říkáš, primárně vnímána jako krásný objekt, chtěla dosáhnout absolutně přírodním vzhledem a pravěkým přístupem k hygieně. Žádné holení, mytí jen jednou za měsíc (myslím, že to bylo jednou za měsíc) a další podobné záležitosti, jako mytí zubů, kterou jsou v dnešní době už samozřejmostí. Rovněž otevřeně vyjadřovala svou nenávist k mužskému pokolení, které je podle ní zkažené, násilnické a okrádá ženy o jejich úspěchy. Její fanatizmus došel až tak daleko, že popřela nutnost početí ke zrození člověka, respektive ženy. Muži samozřejmě vznikají z něčeho tak odporného, jako je pohlavní styk, ale ženy ne! Když jsem se jí zeptal, jestli já, jakožto výsledek takovéhoto nechutného aktu, mohu udělat něco pro to, abych se očistil, bylo mi řečeno, že stačí jednoduchá a rychlá amputace provedená nůžkami. Měla o tom i svou stránku na facebooku. Z počátku jsem si myslel, že to je nějaký druh legrace a navíc jsem se nudil, takže jsem s ní komunikoval a předstíral zájem o „napravení se“, ale později mi došlo, že to myslí skutečně vážně a rychle jsem vycouval.
To je skutečný extrém, ale když jsem se tím začal zabývat, zjistil jsem, že není ani zdaleka jediná žena, která takto smýšlí. Do té doby jsem si myslel, že feminismus znamená rovnoprávnost, kdy ženy chtějí mít stejné možnosti, jako muži, ale podle většiny stránek a komentářů na internetu, jsem přišel na to, že synonymem feminismu je nenávist.
Já osobně si nedovedu představit život s ženou, jejíž jedinou starostí by měla být domácnost a děti, tedy s ženou, jako je moje matka. Ta se v životě nesnažila něčeho dosáhnout, protože spoléhala na to, že se vdá a její manžel ji zajistí. Mám rád sebevědomé ženy s ambicemi, protože i kdyby nakonec nedosáhly svého cíle, vím, že si jich můžu vážit. Inteligence, loajalita, houževnatost, jsou vlastnosti, které oceňuji, ale bohužel se s nimi nesetkávám často.
Líbí se mi, jak jsi napsala, že krása je relativní. Někdo může být krásný v očích většiny a jedinci se nelíbit a naopak. Neberu nikomu jeho představu krásy a nechci, aby mi někdo bral nebo kritizoval mou.
Úplně nesouhlasím s částí o malé holce a anorexii. Samozřejmě může být na vině výchova a jakýsi tlak ze strany rodiny, ale v dnešní době, kdy na člověka, zvláště mladého, jehož mysl se stále ještě vyvíjí, útočí ze všech stran „fotoshopový“ ideál krásy, je těžké se tomu bránit. Myslím, že spousta dívek má pocit, že pokud nebudou vypadat podle tohoto ideálu, zůstanou samy a proto se takhle ničí.
Neskromnost neubližuje, ale ohrožuje neasertivní lidi, kteří nevědí, co si s ní počít, a tak začnou používat vulgarismy.
Na druhou stranu je rozdíl mezi zdravým sebevědomím a arogancí.