Komentář, na který odpovídáte

10. 12. 2013 - 00:00

schyzofrenyk: O falešné skromnosti jsem psal zvlášť. Skromnost je něco úplně jiného, na to jsem se snažil upozornit. Obhajuji pouze skromnost pravou.

O informačním šumu jsem už psal výš. Přehnané self-promo (projev neskromnosti) je šum. Je to něco, co mě vůbec nezajímá.

Když je slečna pěkná, uvidím to sám. Nemusí to o sobě s gustem pětkrát za večer prohlásit; tím mi leda bude lézt na nervy a začnu si myslet, že má problémy se sebevědomím.

Když se někdo bude prohlašovat za dobrého programátora, kouknu na kód, který napsal. Když mě ho nenechá přečíst a bude pořád pokřikovat, budu to považovat za snahu odpoutat pozornost od faktických slabin a pošlu ho do háje. Kdyby mě nechal v klidu dočíst, budu si o něm myslet něco úplně jiného. Kdyby jeho práce byla natolik kvalitní, že se o ní dozvím předtím, než budu mít důvod zajímat se přímo o něj, bude mé mínění o něm nejspíš ještě lepší.

Když mi reklama bude tvrdit, jak skvělá pasta je Parodontax, nebudu si ji pouštět pořád dokola, ale jednu tubu si koupím a vyzkouším. Zjistím, že chutná hnusně, ale fakt pomáhá. Kdyby ji opakovali milionkrát za večer na každém kanálu, vzbudí ve mě odpor, takže se ani nedostanu k jejímu vyzkoušení.

Co komu dá reklama na Zentivu? Když své jméno nacpou do reklam na prášky, chápu to a přijde mi to správné. Když vytvoří spot jenom o své firmě, kde asi jediná informace je, jak dlouho už fungují (a tu hned zapomenu), přijde mi, že při jeho pouštění v prime time se naprosto zbytečně mrhá časem všech diváků, především časem mým. Proto televizi sleduju minimálně, během bloku reklam přepínám jinam (typicky ČT 24).

Analogických příkladů otravnosti neskromnosti je hodně. Společné mají to, že neskromnost je nevyžádaná, přehnaná, opakovaná, … rušivá. Záplava šumu schová hromadu jiných věcí, které by jinak nezapadly.

Kde je podle mě kapka neskromnosti na místě:

• Vytvořil jsem nějakou netriviální věc. Měl bych se pod ni podepsat. Zájemce by měl možnost se o autorovi dozvědět, ale tato informace by mu neměla být cpána do chřtánu násilím.

• Někdo mě/mou práci pochválí. Pokud je oprávněná, chválu přijmu a případně nabídnu podrobnější debatu o produktu. Pokud není, taktně upozorním na omyl (například když autorem díla nejsem já).

• Dostanu vyhrazený prostor pro sebeprezentaci. Měl bych ho plně využít a klást důraz na to, co se mi povedlo a v čem jsem dobrý. Životopis, pracovní pohovor, osobní web, výroční schůze vedení firmy, …

Společným jmenovatelem je kontextovost, vyžádanost, umírněnost. Podle mě to těžko nazývat neskromností, spíš zdravou hranicí skromnosti.