Ereandil
Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc.
***
Vstup jen pro pomatené a stojí rozum.
***
Inteligence není choroba nakažlivá.
***
Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že ji musíme měnit každých šest měsíců.
Článek Sto milionů mrtvých
Komentáře k článku: Sto milionů mrtvých
marinka: Světem si poletujou hurikány, sem tam se někde z moře vyhoupne nějaká ta nežádoucí vlna,která smete kdeco, občas jsou někde požáry z vedra a podobně-je to smutné, ale..Země se evidentně brání přelidnění, takže pro upřednostnění "haldy" cizích lidí není až tak velký důvod jak by se mohlo zdát.
No dobře, uznávám, že z hlediska "společenské etikety" je to možná trochu sobecké, ale prostě mi opravdu víc záleží na svých než na cizích, takže je myslím celkem jasné jak bych se zachovala.
sayonara: Jo, já jsem celkem smířená s tím, že jsem asi trochu sobečtější než je celosvětový průměr...
Ale zase - pokud já nejsem pro společnost nejdůležitější, nevím, proč by ona měla být nejdůležitější pro mě.
Včera jsme se sorellinou narazily ještě na další problém - na blízké tyranů, třeba takovou Stalinovu maminku. To pak může být lehké říct, že ho mohla třeba otrávit a zachránit spousty lidí, ale já bych to nedokázala udělat. Když si na jeho místě představím někoho, koho mám ráda... Mohla bych s ním diskutovat a snažit se ho přivést k rozumu, ale nedokázala bych ho zabít.
marinka: Společnost to má v tomhle ohledu dost těžký, tvoří jí velká spousta lidí a jedinec už je prostě jen její součást a ty součásti jsou důležité zhruba všechny stejně. Bacha: Tím rozhodně netvrdím, že jsou si rovny.Těžko pak může být někdo nejdůležitější, nebo nenahraditelný.Tedy z hlediska společnosti.
Z hlediska jedince jsou nenahraditelné právě ty blízké osoby.
Celosvětový průměr by s největší pravděpodobností taktéž zachraňoval své blízké, protože lidi maj prostě city, a když jde o blízké, jsou důležitější než nějaký poučky o mravní etiketě a tak podobně. V tu chvíli je to většině lidí asi jedno.
Blízcí tyranů...ono je to těžký, pořád je to její dítě a i když se takové mamince asi nelíbí chování potomka, co nadělá? Může fakt leda zkoušet(možná úspěšně, možná neúspěšně) diskutovat.
schyzofrenyk: Podobné myšlenkové pokusy začínám mít čím dál tím méně rád. Staví člověka do hypotetické situace, která téměř jistě nenastane, rozhodně ne pro víc než cca 60 aktuálně žijících lidí na planetě v této generaci. Když odpovím jinak, než se čeká, udělám si naprosto zbytečně zle. Nic se nevyřeší, typicky to končí neplodnou a dlouhou debatou.
Ani jedna strana z principu nemůže mít dobré argumenty, kterými by přesvědčila druhou stranu o svém pohledu na věc. Buď bude diskuze divergentní, nebo jedna strana musí ustoupit a přestat hájit svůj názor, což obecně není nic úplně příjemného a je to svým způsobem také divergence.
http://basicinstructions.net/basic-instructions/2012/6/17/how-to-answer-a-hypot hetical-question.html
I ve velmi vzácné chvíli, kdy nenastane ani jedna z možností a dojde na všech stranách jen ke krátké odpovědi a jejímu zdůvodnění, bez rozebírání, hodnocení a protiargumentace, získaná data jsou naprosto k ničemu. Nevypovídají nic o chování tázaných v představené situaci, ani z nich nejde žádná použitelná informace extrahovat. Nejde říct, nakolik si člověk takovou situaci představuje a odhaduje své chování (a jak přesně!) a nakolik si rozmýšlí pěkně v suchu domova/kavárny/čajovny, jak by se chovat měl/chtěl.
Jedině se tím dá zabít spousta času, poškodit si vztahy a vyvolat diskuzi na kontroverzní témata. Ten poslední bod je jediný, který za něco stojí. Ale je ke zvážení, jestli stojí za všechny ty nevýhody a jestli chce tazatel takové hypotetické otázky slyšet odpověď a je na ni připraven.
Mimochodem, úplně mě konsternovalo, že se najdou lidi, kteří takhle tráví čas a za účelem přemýšlení o hypotetických otázkách se sdružují. Podtitul „for when you’re bored... or want to argue“ mi přijde jako zvlášť silné kafe. 
http://hypothetical-questions.com/
sayonara: Tome... Kde sis prosímtě udělal zle? Tohle je jenom zamyšlení. Něco jako vymýšlení alternativní historie.
A náhodou myslím, že některé z těch hypotetických otázek jsou docela zajímavé. Třeba ta, jestli bys měl raději čtyři ruce, nebo čtyři nohy. Já bych brala ruce a vyvinula bych si vlastní styl kendó.
sayonara: No, jaká by byla tvoje zbraň v případě zombie apokalypsy? Já bych asi brala plamenomet s dostatečnou zásobou paliva a katanu.
schyzofrenyk: Alternativní historie má všechny vlastnosti hypotetické otázky. Konstruktivní může být stejně jako ony leda v případě, že předpoklady, s jakými je tvořena, jsou velmi reálné.
Zajímavost je subjektivní. Mně zajímavé nepřijdou. Důvody jsem napsal už výš. Otázky tohoto typu mi přijdou přinejmenším jako neplodné zabití času, přinejhorším jako aktivní kontaminace vlastního myšlení.
marshall: A napadlo tě položit si otázku, jestli by ten dotyčný o to stál?
Jestli by dokázal žít s tím, že efektivně zabil 100M lidí... Jinak už zmiňovaný Stalin říkal, že 1000 mrtvých je tragédie a milion statistika a dneska je to dovedeno k naprostému extrému, když se někdo zabije v autě a je to neskutečně hrozné, ale po světě se vedou války, kde umírají tisíce denně a většinovou populaci to v zásadě nezajímá.
Moje odpověď na tvoji i moji otázku závisí na situaci, tj. napadá mě situace, kdy by byly odpovědi ano, tak situace kdy ne.
Anebo si polož jinou otázku: Máš malou skupinu lidí, která nikomu nikdy nic neudělala, ale jejich smrt přinese extrémně velké blaho miliardám. Od jakého počtu lidí je to snesitelné?
Takže jak říkal kapitán Teague: "It's not just about living forever, Jackie. The trick is still living with yourself forever."
Ehm… takovéto diskuze by ovšem byly na delší příspěvek
sayonara: No, musím vycházet z toho, že se svým rozhodnutím budu muset žít především já. To, jestli to neunese dotyčný můj milovaný je věc druhá. Já budu dělat, co budu moct, aby žil on. Jestli neunese myšlenku, že jsem si vybrala jeho, a jeho výčitky svědomí budou tak hrozné, že si sáhne na život, je pro mě tragédie a selhání, ale vždy budu volit milované.
Mám malou skupinu lidí a miliardy. Otázka zní: Kam patřím já a ti, na kterých mi záleží? Jestli nikam, z mého hlediska je ono rozhodnutí bezpředmětné a asi by záleželo na konkrétním blahu a situaci. Jestli do malé skupiny, tak ať jdou miliardy k čertu. Jestli do miliard, nemám právo požadovat cizí život, aby mi bylo dobře. Ale vycházím z předpokladu, že plošně se miliardám moc velké blaho přinést nedá.