Před nějakým časem jsem v diskuzi, která možná byla nad sklenkou vína, narazila na zajímavou otázku. Kdybych měla možnost rozhodnout a zachránit buď někoho ze svých blízkých, anebo sto milionů neznámých lidí.
Zvolila jsem záchranu milovaného. Když jsme dnes (včera) nad sklenkou dobrého vína slavily narozeniny sorelliny, přišla na to znovu řeč. A já jsem zvolila stejně. Nevím proč. Nedokážu s čistým svědomím upozadit své milované před zájmem společnosti. A jsem si vědoma, že možná takoví lidé jako já, jsou pro společnost ne zcela žádoucí. Ale mám k tomu své důvody.
Pro společnost jsem byla a vždycky budu jenom položka statistiky. Nahraditelný pěšák. Takže kdybych já upřednostňovala zájem společnosti nad zájmem svým a svých milovaných, staví mě to do role poddaného otroka. A jak prohlásila Daenerys Stormborn - drak není otrok. A já, čínským znamením drak, nehodlám tuhle pravdu zpochybňovat. A proto vždycky upřednostním zájem sebe a svých milovaných před zájmem společnosti, která mě může kdykoliv nahradit a udělá to při nejbližší příležitosti, která bude ekonomicky výhodná.
Co by se stalo, kdybych podlehla nějaké slabosti a dala přednost společnosti před těmi, na kterých mi záleží? Představa, že vyměním život svůj, sorelliny, taťky, mamky, Toma nebo kohokoliv jiného, kdo je mému srdci blízký, je děsivá. Celý život se budu muset dívat na to prázdné místo s vědomím, že stačilo moje přání a všechno by bylo jinak. Ani představa, že bych před podobným utrpením ušetřila miliony jiných, by nemohla zmírnit tu bolest.
Může to vypadat krutě, ale na druhou stranu si myslím, že pokud někdo patří mezi mé milované, může si být téměř jistý, že ho nevyměním ani za blaho půlky Evropy. A to za to přeci stojí, ne?
Víno dělá divy.
Dokáže dodat odvahu k napsání happy endu. Dokáže vyhnat myšlenky na klávesnici, takže je v hlavě hned prostorněji. Dokáže mě přimět k takovým citovým výlevům, že všichni mí čtenáři, co pojmou podezření, že patří mezi mé milované, si budou připadat důležitější než půlka Evropy.
In vino veritas.
In pivo taky.
Dobrou noc.
A apokalyptické sny.
Hm... Snový erotický film v postapokalyptickém prostředí s romantickým zakončením?
Skoro mi to připomíná to, co jsem dnes stvořila.
Měla bych jít spát.
Dobrou noc.
RE: Sto milionů mrtvých | marinka | 13. 01. 2014 - 10:25 |
![]() |
sayonara | 13. 01. 2014 - 11:27 |
![]() |
marinka | 13. 01. 2014 - 13:09 |
RE: Sto milionů mrtvých | schyzofrenyk | 14. 01. 2014 - 15:18 |
![]() |
sayonara | 14. 01. 2014 - 15:41 |
![]() |
sayonara | 14. 01. 2014 - 15:50 |
![]() |
schyzofrenyk | 16. 02. 2014 - 00:22 |
RE: Sto milionů mrtvých | marshall | 26. 01. 2014 - 00:00 |
![]() |
sayonara | 26. 01. 2014 - 16:27 |