Komentář, na který odpovídáte

14. 02. 2014 - 01:53

Šárka: Velmi dobře napsaný článek. Podepisuji se. Vždycky se naštvaně pousměju, když se mi na blogu objeví něco jako "ozvy se". Nu každý děláme chyby a občas sama koukám co po mně zbylo za spoušť a to jen kvůli čisté nepozornosti, ale přijde mi, že už ve dvanácti jsem byla schopná napsat sebedelší komentář bez sebemenší chyby. Aspoň po jednom či dvou překontrolování. A s tou intuicí je to těžké. Čeština je zvláštní jazyk, některá slova znějí krásně, libozvučně, jiná bych jako autorka ve svých dílech asi nikdy nepoužila, jak prapodivné a škaredé mi připadají. Samo sebou teď nepřijdu na příklad, avšak ona fonetická stránka jazyka pro mě osobně znamená hodně a občas je mi líto, že ji někdo necítí stejně. Fonetikou se toho dá vyjádřit tolik, hlavně v poezii: divokost, jemnost, pomíjivost, smutek, radost...Angličtina podle mě tak rozmanitá být neumí, zato má spoustu výhod. Teď to bude znít legračně, ale všimla jsem si, že v angličtině je asi tak deset výrazů pro pánské přirození, které nevyzní legračně, no v češtině snad ani jeden. ) Možná by to zase Angličanům přišlo naopak, kdo ví. Mě ale angličtina přijde obecně jako lepší, pohodlnější jazyk pro psaní, hlavně pro psaní o vznešených věcech. Základem všeho je ale opravdu četba-číst číst a zase číst. Ten, kdo toho hodně přečetl, obvykle i dobře píše, dobře volí slova i délku vět a získává si cit pro jazyk, i když ho předtím neměl. Díky za skvělý článek, přesně vím, co jsi chtěla sdělit světu.