Ereandil
Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc.
***
Vstup jen pro pomatené a stojí rozum.
***
Inteligence není choroba nakažlivá.
***
Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že ji musíme měnit každých šest měsíců.
Článek Valentýnský antihejt
Komentáře k článku: Valentýnský antihejt
vampire-krev: Plně s tebou souhlasím. Taky si myslím, že odsuzovat nějaký takový svátek je naprosto zbytečné. 
Dostala jsi plyšovou vydru? Vážně? Tak tu jsem opravdu ještě nikde neviděla. 
tlapka: Máš pravdu! 
Zkrátka jaký si to uděláš, takový to máš. Já Valentýna nemusím, byť jsem zadaná, ale nehatím ho ostatním. Prostě si s přítelem uděláme hezký večer, objednáme pizzu nebo zajdeme na procházku, svátek nesvátek. Máme před Valentýnem výročí, takže slavíme spíš to. A pak první Máj pod třešní.
schyzofrenyk: Hatit potěšení jiným bych si nedovolil, ale nemít rád ten pseudosvátek ano. Stejně jako se mi příčí vlastně libovolné rituály a ritualizované chování. Ale o tom se rozepisovat nechci, je to docela na dlouho a autorka můj názor dobře zná.
Jen mě pobavilo, že na 14. 2. mi letos vyšlo setkání s jednou kamarádkou v mém rodném městě, na 1. 5. mám v plánu být v Paříži s jinou kamarádkou a obě data vyšla úplnou náhodou. Pokud existuje nějaká vyšší mocnost, má smysl pro humor.
sayonara: Hezké.
Co ale rozhoduje o tom, jestli je svátek pravý svátek nebo pseudosvátek? USA taky neexistuje tak dlouho jako Evropa a říct, že to není země, není moc hezké, jakkoliv je USA zřídlo všeho zla, morů, choler a bůhvíčeho jiného.
Rituálem je do jisté míry všechno. Namlouvání, randění, sex, oslava narozenin, pohřeb... To si nevybereš. Ale máš pravdu, bylo by to na dlouho.
schyzofrenyk: Oslava narozenin je až druhotná a sama o sobě být rituálem vůbec nemusí. Jenom když ji člověk spojuje s těmi narozeninami a bez nich by se nekonala. Pokud se ze sexu stane rituál, přestává být zábavný – v rituálech se nehledají nové možnosti a vůbec postrádají kvality, které dobrý sex má. Randění a namlouvání jsou na tom stejně. S pohřby nemám zkušenost.
Napadly mě ale i rituály, které smysl mají. Svojí rutinou automatizují něco, co je potřeba a jinak by se na to mohlo zapomínat nebo by se to dělalo nesprávným způsobem. Hygiena, braní léků v určitou dobu, pravidelná přestávka v práci, výroční čištění Berounky, …
sayonara: Pozor, nemyslela jsem rituál v nějakém negativním slova smyslu. Vnímám tady rituál spíš jako příjemný obřad, kdy ta pravidla nejsou až tak zásadní. Představ si třeba rituál sobotní kávy a snídaně do postele, kdy se může a nemusí stát něco dalšího. A pořád takový rituál poskytuje spoustu prostoru pro vlastní kreativitu a myslím, že je víc než přínosný.
schyzofrenyk: To podle mě není rituál. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ritu%C3%A1l Přetěžuješ pojem, který má pevně daný význam. O změnách významu slov, které škodí dorozumění, jsem tu už psal pod článkem Feministky, moralisti a další pošuci.
http://sayonara.pise.cz/373-komentare.html
Sobotní káva a snídaně do postele by byly rituálem ve chvíli, kdy by probíhaly téměř zcela předvídatelně, případně by navíc byly striktně vyžadované každou sobotu. A to by mi velmi rychle začalo lézt krkem a jsem přesvědčený, že i tobě.
Mně by navíc ke změně vybízelo, kdyby se mi shodou okolností podařilo své slečně přinést snídani do postele několikátou sobotu v řadě. Nechci, aby můj život upadl do stereotypu. Daří se mi to mimoděk, věcmi, které si neuvědomuju, ale snažím se s tím všemi dostupnými prostředky bojovat a rád se nechám upozornit.
sayonara: Definici na Wiki jsem si přečetla, než jsem to napsala. A právě proto, že rituálem může být i oblíbená ranní káva, si nemyslím, že bych měnila význam toho slova.
Myslím, že sobotní snídaně by nebyla nijak zvlášť omezující. Kdybych měla nějaký takový rituál, tak se na něj budu těšit, protože to bude tak trochu jiné ráno. Moc se mi líbí, jak je rituál popsaný v Malém Princi.
Navíc můžeš udělat rituál jenom z části daného zvyku. A myslím, že zrovna tobě jakožto programátorovi, by něco podobného nezaškodilo.
Jak už jsem se o to otřela o několik komentářů níž - nezaškodí občas zjistit, že jsi programoval už dost dlouho. A myslím, že spoustě lidí tvého ražení prospěje rituál, který je vytáhne od počítače.
schyzofrenyk: Skimming tě vede k naprosto chybným závěrům. Cituji: „Z pohledu antropologie se jedná o činnost neinstrumentální povahy, která má přesně stanovený postup, velmi často se opakuje a může nabývat zcela rutinního charakteru.“ Přesně stanovený postup ranní kávy? Cože? „Podle R. A. Rappaporta je to ‚posloupnost jednání‘ kterou si účastníci nevytvářejí na místě sami.“ To snad nepotřebuje komentář.
„Z pohledu psychologie je nicméně rituálem každé jednání člověka, které vykazuje stereotypní opakování a je založené na předem daných pravidlech. V určité míře je takové chování obvyklé u každého jedince (například oblíbená ranní káva), v nadměrné míře však může být příznakem duševní poruchy (například obsedantně-kompulzivní).“
• V určité míře. Ranní káva má část rituální a nerituální (spontánní?). Vzhledem k tomu, že se mluví o rituálu, myslí se v tomhle případě jenom ta rituální část.
• Stereotyp, předem daná pravidla. To je přesně to, o čem jsem psal.
• U duševních poruch člověk v rituálu uvízne. Nemůže se mu vymanit, ani když vědomě chce. Pravidla ho nutí držet se nějakého chování, nedovolují mu odchýlit se od dané rutiny, která postrádá původní smysl.
„Moc se mi líbí, jak je rituál popsaný v Malém Princi.“ Na liščino povídání jsem si vzpomněl, když jsem ten komentář psal. Tu pasáž jsem si znovu důkladně přečetl a nakonec jsem ji odložil s tím, že souvislost s ritualizací je moc volná, zavádějící a autor ji téměř jistě neměl na mysli. Exupéry píše o řádu a tom, že věci by měly mít řád. Řád není rituál, to jenom rituál je řád dotažený ad absurdum. Ale baví a těší mě, že čerpáme inspiraci ze stejných zdrojů, ačkoliv se naše závěry liší. Ty zdroje očividně nedogmatizují.
Že rituál může být jenom částí nějakého chování, to už jsem vysvětlil. Na programování jsem už reagoval. Jen dodám, že ačkoliv zrovna svátky a ranní káva nejsou rituály, které by mě od počítače mohly vytáhnout, mám spousty těch dobrých rituálů s praktickým významem, o kterých jsem už také obecně psal. Pokud chceš příklad, vynucení pravidelné přestávky v práci vynutí dostatek pití v dosahu pracovního místa a omezená kapacita močového měchýře – částečně ritualizované mám donesení sklenice, vody a ovocného koncentrátu. Pokud jde o dlouhodobé hledisko, tam mi stačí moje vlastní potřeba socializace. A jelikož mám teď jiné priority a nechci se v tomhle ohlížet na cizí potřeby, jsem velmi rád, že teď nikoho nemám, a hodlám to tak ještě dost dlouho nechat.
sayonara: Zdá se mi to, nebo se tak trochu nechápeme? Já jsem tady chtěla poukázat na to, že ne všechny rituály jsou špatné a ne všechny rituály mají daná všechna pravidla. A pořád si myslím, že i ve stereotypu můžeš mít svobodu kreativity. Jinak by ses asi zbláznil i ze života, protože ten je ve své podstatě taky děsně stereotypní - vstaneš, najíš se, pracuješ, jíš, spíš, vstaneš... A někde v průběhu toho se třeba i rozmnožíš a někde na konci zemřeš.
A zdá se mi to, nebo jako dobré rituály označuješ jenom ty, které mají praktický význam pro přežití?
Mimochodem i v tom chození na záchod je jistá svoboda. Můžeš třeba strefovat mouchy, podepisovat se do sněhu, strávit chvilku u časopisu...
Doufám, že se mi nepodařilo tě mezi řádky nějak naštvat... Zdá se mi, že když si vytvoříš nějaký zvyk nebo styl života, třeba když se zabereš 30/7 do programování, nebude se ti to chtít měnit. Trochu mi to v tvém případě nahání strach.
schyzofrenyk: Myslím, že problém je v tom, že přetěžuješ slovo rituál. Na to jsem tě už upozornil. Když používáš slova v jiném významu, než jaký mají, nebudeš si rozumět s nikým, kdo je nepřetíží stejně.
Možná chápu, co se snažíš sdělit, ale těžko říct, dokud to nepotvrdíš. Ukazuju ti místa, kde podle mě nastává jedna ze situací:
• Nemáš pravdu.
• Máš pravdu, ale k jejímu popisu používáš nějak divně přetížené pojmy.
Ty ale jenom pořád opakuješ v milionu variací to samé, případně přidáváš úplně nové věci. Neshodujeme se teď na definici rituálu a působí to na mě, jako by ses jejímu zavedení bránila. Dokud se ne ní neshodneme, bude debata divergovat.
Ne všechny rituály jsou špatné. Viz můj příspěvek zmiňující hygienu, braní léků a přestávky v práci. Když se nad tím zamýšlím, osobní rituály mají tendenci být spíš dobré.
Všechny rituály mají pevná pravidla. Pokud chceš, zalezu i do zdrojů, ze kterých čerpá Wikipedie, a odcituju to rigorózně. Přijde mi ovšem, že na úrovni, které se bavíme, je citace z Wikipedie dostatečný důkaz. Ten už jsem podal.
Když uplatníš kreativitu, rušíš stereotyp. Podle mě život není stereotyp, jenom si z něj stereotyp moc lidí udělá. To, že každé ráno vstaneš, neimplikuje, že každý den bude stejný. Rituál může být vstávání v přesný a neměnný čas – to ale něco říká jenom a okamžiku, kdy budeš vstávat, ne o celém dni. Osobní rituály tohoto typu mohou být užitečné.
Dobré rituály své praktikující (subjektivně – každý nechť hodnotí sám) pozitivně ovlivní. Praktický význam pro přežití je taková divná podkategorie, která je možná i ekvivalentní, ale hodně záleží na definici. Pokud nebudu brát v úvahu dlouhé řetězce asociací, dobrá nálada aspoň jednou denně asi není nutná pro přežití, ale rituál ji zařizující má očividně pozitivní vliv. Jenom to neinterpretuj tak, že bych chtěl někomu dělat arbitra vkusu – tohle je moje interní kritérium, které navíc jako parametr bere mé subjektivní hodnocení vlivu. Dobro a zlo je tu zcela subjektivní a naráželi bychom na moc starou filosofickou debatu, kdybychom se snažili řešit jejich pojetí.
Rituál je donesení pití. Chození na záchod je nutnost.
Nepodařilo se ti mě naštvat, jen trochu frustrovat tím, jak se nám nedaří dohodnout se na společném protokolu. Snažím se být co nejvěcnější a vyjadřovat se jednoznačně a přesně, aby nic neodvádělo pozornost od jádra sdělení.
Kdybych si udělal z programování 30/7 rituál, je nesporně špatný. To neudělám, tolik sebereflexe mám. Těší mě, že se o mě staráš, ale problémy s takovým životním stylem si uvědomuju a aktivně se mu bráním. Jednou za čas mi neuškodí ani to, co by mě za půl roku nepřetržitého provozu zničilo.
sayonara: Nejsem si jistá, co přesně řešíš. Ano, rituál má přesná pravidla, jak je na Wiki psáno. To ale neznamená, že pravidlům podléhají stoprocentně všechny jeho části. Když někoho obřadně obětuješ na oltáři, taky pokaždé nezařízneš toho samého člověka, a kdyby ano, máš boha s podivným smyslem pro humor.
Nemyslím si, že slovo rituál přetěžuju. Ale už je nuda pořád řešit exaktní podobu rituálu a stoprocentně správný význam slova, pokud se mění jenom v nuancích.
Už jsem přes ty všechny přesné definice jádro sdělení ztratila.
schyzofrenyk: Co nepodléhá pravidlům, není součástí rituálu.
Přes nuance ve významu máš šanci vidět, proč jsou pro mě svátky a jiné rituály smetím, které ze svého života chci dostat pryč. Když jsi na mě reagovala, myslel jsem, že tě můj pohled zajímá. Hned v prvním komentáři jsem psal: „Ale o tom se rozepisovat nechci, je to docela na dlouho a autorka můj názor dobře zná.“ Věděla jsi, do čeho jdeš, už jsme se o tom bavili.
Pokud tě ještě zajímá jádro toho, co se celou dobu snažím vysvětlit, za použití pojmu rituálu tak, jak je běžně definovaný: Existuje velké množství rituálů, které jsou pro mě nepřijatelné. Typická oslava Valentýna a dalších svátků patří mezi ně. Důvodem je, že mají nejvýš neutrální, spíš negativní vliv.
sayonara: Ale jo, zajímá mě tvůj názor, ale je poněkud únavné sáhodlouze řešit definici jednoho slova. A stejně neoddělíš variabilní složky rituálu od těch neměnných. Máš prostě nějakou kostru, kterou nacpeš nějakou proměnnou slámou, což jsou jména obětí a tak dále.
Co je na typické oslavě Valentýna špatného? Pokud usuzuji ze svého skromného statistického souboru valentýnských oslav, tak jde o příjemně strávený večer s trochou svíček, hudby, vína, čokolády a drobnými dárečky. Ten večer pro mě bude výjimečný, i přesto, že jsem zažila spoustu krásných večerů.
Negativní vliv na co?
schyzofrenyk: Co je svátek a pseudosvátek je subjektivní. I kdyby se v kalendáři objevil Coca-Cola Day, bude to pro mě pseudosvátek. Současná oslava Valentýna je pro mě na podobné úrovni. Towel Day je taky pseudosvátek, ale ten mi přijde natolik šílený, že ho rád podpořím – je to svým způsobem parodie na svátky a pseudosvátky.
Ani tradiční svátky ale nebudu slavit rád. Jen mi přijde méně zvrhlé, když svátek vzejde z lidové tradice, než když se obchodníci rozhodnou zvednout si obrat.
sayonara: Myslím, že tady narážíš na problém toho, co bylo dřív - jestli nějaká tradice nebo komerční zájem. Bohužel ekonomika musí jít nahoru, jinak zřejmě lidstvo skončí v pekelných plamenech, a tak se obchodnické příležitosti hledají, kde se dá.
schyzofrenyk: Vůbec ne, o čas mi nejde.
Výroční trhy jsou taky jistou tradicí a vždycky byly zájmem obchodníků. Nikdo by je snad ale neoznačil za svátek, o ritualizaci podle mě nemůže být řeč. Jenom bylo příhodné, aby tu dobu v roce trh probíhal.
Lidové svátky ritualizované jsou. Jsou založené na něčem, co původně vzešlo od lidí, kteří si takové svátky přáli. Chápu, co jim mohou přinášet.
Moderní konzumní svátky jsou ritualizované a komerční. Ritualizace tu myslím byla zneužita k tomu, aby lidí donutila víc utrácet. Při rituálu člověk nepřemýšlí, něco se od něj čeká, něco dělat musí, jinak rituál poruší. Přijde mi šílené, když se rodina zadluží jenom proto, aby na Vánoce byly pod stromečkem nějaké dárky. A to se běžně děje.
sayonara: Zadlužit se kvůli Vánocům je kravina. Když si člověk myslí, že jde o dvoumetrovou hromadu dárků pod třímetrovým stromem.
Svátky jsou takové, jaké si je uděláš. Nikdo tě nenutí do nakupování, můžeš se klidně sebrat, jít do lesa a udělat si Vánoce tam. Proč ne. Pravidla rituálu Vánoc nejsou IMHO přesně stanovená, takže si je můžeš udělat, jaké chceš.
morell: Malá úvaha: Co nenávidíme, když odsuzujeme Americkou kulturu, která je v podstatě evropská? Amerika je přece výdbytek evropy. Evropané si ji osídlili a rozmnožili se tam rychleji než mor, až potlačili původní národy. Jsou to výdobytky naší vlastní kultury... takže co je vlastně odsuzováno? Oni nebo my?
Mimo to já žádný svátek neodsuzuju. Jak v tom není násilí (vyjma vyjímek, pro které mám pochopení), není důvod cokoliv odsuzovat. Tvůj článek se mi moc líbí.
sayonara: Děkuji.
A pravda... Indiáni jsou ve valentýnském běsnění a konzumu poměrně nevinně.
A každý svátek je takový, jaký si ho uděláme. I když to třeba svátek v pravém slova smyslu být nemusí.
schyzofrenyk: Kdo odsuzuje americkou kulturu? Pokud to někdo dělá, nesmyslně paušalizuje. Pokud by se její příznivce snažil omezovat, dopouští se navíc násilí.
Mně jde o udržení kultury, která je mi blízká. Pokud někdo chce jinou kulturu (třeba zmiňovaný hypotetický Coca-Cola Day), nechť, ale ať s tím neotravuje život mně. Já nechci svátek, který mi nedává smysl. Stejně tak mě nikdo nepřesvědčí, že oslava Valentýna je (přinejmenším v typické současné podobě) super nápad. Super nápad je, že bychom se k sobě měli chovat pěkně. Veskrze triviální myšlenka… ale jak špatně se mezi lidmi uchytila! Je mi líto, že si ji musíme pořád připomínat pomocí nejrůznějších svátků, a to ještě jenom s omezením na konkrétní třídy lidí (partnery, ženy, matky, děti, …) a s doprovodnou porcí nesouvisejícího balastu až hnusu.
sayonara: Myslím, že spousta lidí má antiamerickou pózu. Jasně, mně se taky na USA nelíbí několik věcí, ale není to proto, že by byly z USA, ale proto, že mi prostě přijdou debilní.
Svátky jsou takové, jaké si je uděláš. Kdybys viděl, jak vypadaly naše Vánoce před dvěma lety, asi by se ti líbily. Prostě jsme se vybodli na stereotypy, do kterých se nám nechtělo a vzali jsme si jenom to, na co jsme měli chuť.
To, že bychom se k sobě měli chovat hezky a neomezovat to jenom na miláčky, děti, matky... je pravda, ale bohužel v dnešní době se sotva otočíš a týden, měsíc, rok je pryč a ani si toho nevšimneš. Takový den, kdy se zastavíš, uvědomíš si, jak dlouho jsi programoval a jdeš se věnovat někomu/něčemu jinému, může být pro spoustu lidí prospěšným orientačním bodem.
schyzofrenyk: Předpokládat se jejich existence asi dá, já reagoval na formulaci „Co nenávidíme…“. Zajímalo mě, kdo je „my“ – já se do „my“ určitě neřadím a ty také ne.
Jak jsem psal, na svátcích se mi příčí ritualizace, pozbytí smyslu, … Věřím, že jste měli pěknou atmosféru, která by i mě nadchla, ale nevěřím, že to bylo vázané čistě na Vánoce. Uměli byste podobný večer udělat uprostřed léta.
Jak se o tom dni dovím, když programuju? Pokud se nezastavím sám od sebe, svátek mě taky nezastaví.
sayonara: Určitě bychom to zvládli, ale se svátky to jde snáz. Bydlíme na třech místech a není nás úplně málo, takže většinou má každý jiné akce. Jisté dny okolo Vánoc jsou ale vyhrazené právě pro takové setkání, a každý s tím počítá a může tomu přizpůsobit svoje plány. Takže klidně by to mohlo být v létě, ale pro samotnou realizaci je téměř nutné, aby to bylo pravidelně.
Dovíš se o tom třeba tak, že počítače mají způsoby, jak ti dát o datu vědět. Programuješ, programuješ a najednou pink - dnes je čtvrtek! Tak vypneš počítač a jdeš se věnovat něčemu jinému. 
Ne že bych tě podezírala z toho, že vydržíš sedět u počítače týden, to si neber osobně...
schyzofrenyk: Organizační náročnost je důvod, proč si pro to vyhradit pevný termín dlouho dopředu. Pravidelnost by šla nahradit vyhlášením termínu další rodinné sešlosti delší dobu předem, řekněme dva roky předem (na delší dobu asi nikdo podobné věci neplánuje).
Využít volno kolem Vánoc je přirozené. To není ve sporu s tím, že na Vánocích v tom celém vůbec nesejde a jiný termín by posloužil stejně dobře.
Nemá pro mě smysl připomínat si nějaké svátky. Pokud to byla volná asociace a myslela jsi už původně osobní rituál, který slouží praktickému účelu, věz, že takový rituál v dlouhodobém měřítku nepotřebuju. Dokud mě baví sedět u počítače, sedím, když mě to bavit přestane (nebo mám něco lepšího na práci), u počítače nesedím.
Týden v kuse u počítače rozhodně vydržím. V případě, že mám pořád co dělat a má to dost vysokou prioritu, chvíle nutného odpojení přichází po cca čtrnácti dnech. Většinou si začnou stěžovat oči a je potřeba se aspoň na dva dny zaměstnat jinak. Nečekám, že mě v tomhle někdo pochopí, ale občas takovou šílenost udělat chci, stejně jako občas vynechám spánek nebo spím absurdně krátkou dobu, obracím si denní režim, žiju týden na dni dlouhém 28 hodin a podobně.
sayonara: Tak takováhle akrobacie kvůli tomu, aby to nebyly právě Vánoce, kdy se sejdem? Na nějaký bezejmenný termín dva roky vzdálený většina lidí zapomene.
Vánoce slouží dobrým věcem. Je to doba, kdy jsou lidi většinou milejší, posílají granule a hračky do útulku... Na některých místech, pokud to není zrovna Staromák, je i příjemná atmosféra, kde voní medovina a skořicové motanice...
Docela mě překvapuje kombinace tvé přehnané úcty a důvěry v systém a zákony a zároveň tvůj nadprůměrně přezíravý postoj k svátkům.
A víš, co si přijde stěžovat za pár let spolu s očima? Krční páteř a záda celkově. Docela se divím, že s tím ještě nemáš problémy...
schyzofrenyk: Když dokazuješ Cantora-Bernsteina, taky děláš hroznou akrobacii. Nesnažím se navrhovat, abyste se na Vánoce nescházeli. Jen pořád vůbec nereaguješ na to, že říkám, že o Vánocích jako takových (ve smyslu široce pojatého rituálu) to není. Je to o volnu, které díky tomu rituálu bylo kodifikováno, o praktičnosti pevného termínu, stále trvajícímu přání všech zúčastněných potkat se dohromady.
Když vezmeš Vánoce v nejširším možném slova smyslu a sebereš z nich rituální složku se všemi těmi stereotypy a nesmyslnými společenskými tlaky, dostaneš moc pěkné období roku. Medovinou se vlastně rád zahřeju v zimě vždycky, přes typické lehké nachlazení proniká vůně teplého skořicového trdelníku v čistém vymrzlém vzduchu lépe než v létě, kdy jsou v kurzu chlazené nápoje. Milý budu na všechny stejně jako celý rok. Asi bude zrovna méně práce – končí semestr, je tradiční volno, … Nečekám, že by zrovna v IT byl kolem Vánoc největší shon. Když zrovna budu mít peníze a nápad, koupím svým blízkým něco pěkného, jinak se na to ale vykašlu a na nápad nebo peníze počkám a nebudu si připadat nijak blbě, že se to ode mě čeká. Natož aby mi to řekli a chovali se kvůli tomu ke mně hnusně, jak se v mém příbuzenstvu pravidelně děje – pak se to žene nekonečnou spirálou do bodu, kdy jim prostě nic koupit ani nechci, a známí mě nechápou.
Moji úctu mají vesmír, život a vůbec. Zákony na velmi abstraktní rovině. Moji úctu má řád (tady se objevuje ta liška). Moji úctu nemá spousta konkrétních lidí, spousta konkrétních pravidel konkrétních systémů, dokonce i některé systémy jako celek. Když něčemu nerozumím a nemám důvod předpokládat špatný úmysl, předpokládám dobrý úmysl. Obecně předpokládám bezpečnou nulovou hypotézu a testuju proti ní kontroverzní alternativu. Presumpce neviny je instancí téhož a přijde mi, že jsem jeden z mála, kdo ji přijali za vlastní. Drtivá většina je ochotna usuzovat na základě velmi neúplných a často zjevně chybných informací. To je zlé a nebezpečné. Člověk je pak mimo jiné mnohem náchylnější k manipulaci.
S páteří jsem problémy měl. Když jsem najednou dost vyrostl, někdy na začátku osmiletého gymplu. Měl jsem asi rok úplné osvobození od TV a ještě nějakou chvíli částečné. Hlavně žádné nárazy, žádná námaha na záda. Pak jsem začal dělat judo, pořádně se mnou vytřeli tatami, zvedal jsem stokilové kluky a najednou jsem měl záda v cajku. Na MFF jsem měl v prváku judo, ve druháku lezení – oboje zápřah na záda. Teď doufám, že na udržení bude stačit kendo a nepravidelná drobná fyzická aktivita. Uvažuju o kurzech sebeobrany v našem Kocourkově – docela by mě zajímalo, co tam dělají. Pořád ale myslím mám v tomhle smyslu svůj stav docela ošéfovaný.
sayonara: Ano, je to také o tom, že jsou to právě Vánoce. Před Vánoci se totiž cíleně zamýšlíme, čím ostatním uděláme radost. Kromě toho, že se sejdeme a popijeme. Je úplně jedno, že ostatní se kvůli tomu zadluží, sežerou tunu sladkostí a pak skuhrají. Ale já jsem ráda, že jsou to právě Vánoce a není to pojaté jako ten nepravidelný den v prosinci, kdy se sejdeme. Mám ráda vánoční tradice, lití vosku, házení obuví, krájení jablek, vybírání a balení dárků, jejich dostávání.
Stejně tak bych si oblíbila i svátek, kdy bychom se o slunovratu vypravili do lesa, zapálili tam oheň a tancovali.
Neříkám, že radost se má rozdávat jenom o Vánocích. Ale ten den je speciální právě tím, že je to TEN jeden den. Je tam to očekávání. To plánování. Ty z toho bereš tou praktickou stránkou všechno kouzlo.
schyzofrenyk: Nevím, co na mém přístupu vidíš praktického (nebo možná spíš pragmatického?). Praktické by bylo jít s davem a nepřemýšlet nad významem a důsledky.
Možná by se ještě hodilo zmínit, že jedno a to samé chování může být v jednom případě rituálem a v jiném ne. http://en.wikipedia.org/wiki/Cargo_cult
Pořád se neshodujeme na definici rituálu, takže navrhuji skončit debatu s tím, že máme různý názor na svátky a různý vztah k nim a neumíme si je navzájem sdělit.
sayonara: Myslela jsem to oprostění od tradice svátku a myšlence, že když už je to volno a hodí se to, tak je to tedy vhodná příležitost k setkání, ale kdyby volno bylo jindy, na Vánoce se dlabe.
Zajímavý jev.
Zdá se mi, že občas tu exaktnost ženeš do extrému.
Z věty "Z pohledu psychologie je nicméně rituálem každé jednání člověka, které vykazuje stereotypní opakování a je založené na předem daných pravidlech." mi nevyplývá nutnost přesného dodržení postupu. To že je něco založené na daných pravidlech, neznamená, že to musí být složené výhradně z pevných pravidel. Ta wiki věta nevylučuje variabilitu složek.
Přesnou definici nicméně mají jenom matematické věci a nějaké hmotné objekty. Debata, jejíž obsahem je z 80% dohadování se o definici, je divná.
schyzofrenyk: Překvapuje mě, že tak odděluješ matematiku od zbytku vědění. Myslím, že State of Art Sociology ti dala špatný obrázek o vědecké práci v humanitních oborech. Nebo možná dobrý o většině, ale existují i výjimky a už jsem je potkal a potkávám je čím dál častěji. Kdyby mimo matematiku žádné přesné definice neexistovaly, netuším, jak může fungovat soudnictví. Jistě, může dojít ke sporům v interpretaci přirozeného jazyka, ale definice jsou rigorózní.
Tahle diskuze mi zabrala už hodně času a nikam nevede. Pod tímhle článkem ode mě další komentáře nečekej.
sayonara: Neodděluju, ale je rozdíl, když chceš definovat derivaci a když chceš definovat rituál, život, náklonnost nebo podobnou věc, kterou může vnímat každý jinak, navíc tyhle definice se můžou lišit nejen podle jednotlivce, ale i geograficky.
Nevím, proč mě taháš za fusekli, když víš, co jsem chtěla říct. Jasně, právníci mají svůj vlastní jazyk, aby to fungovalo. Možná jsem ještě na pár věcí zapomněla, ale to je jedno.