Inteligence je nemoc!

Možná si to neuvědomujete, ale psychologové za vašimi zády spřádají všelijaké plány.

Zkoumají jednotlivé vlastnosti, hodnotí je, zpracovávají příslušné statistiky a podle nich usuzují na to, co je a co není normální. Která z úchylek je hříčkou přírody a který je společensky přijatelnou normou. Že mít rád člověka o deset let staršího je ještě v pořádku, ale cítit náklonnost k někomu, kdo je starší o dvacet let, je už zvrhlé.

Říkáte si, což o to, dokud to týká pouze věcí, které nejsou vaší doménou, tak je všechno v pořádku.

Ale co dělat v okamžiku, kdy se za úchylku a nemoc označí některá z vašich nejmilovanějších vlastností, některá z těch, pro kterou byste obětovali spoustu známého i neznámého jenom proto, abyste si ji udrželi?

To už taková legrace není.

Před nějakou dobou jsem narazila na článek, který tvrdí, že inteligenci způsobuje prvok jménem Toxoplasma gondii. Tvrdí, že postižení mají vyšší ego, atraktivnější tvář, nižší pud sebezáchovy a tak dále. A vzápětí tam navrhují způsob, jak s oním parazitem bojovat.

Mluví o toxoplazmě jako o nepříteli, přitom ani neví, co je zač, co chce, jaká je její motivace a jestli je vůbec skutečná...

Což mě přivádí na otázku, kdo vlastně jsem a koho bych měla chtít podle onoho článku zničit? Proč bych měla chtít zničit něco, díky čemuž jsem taková, jaká jsem? Já jsem velice vděčná za to, že se chovám a jednám tak, jak se to děje právě teď. Nevím, jestli moje vědomí je vědomí lidské, prvočí nebo snad kombinací obojího. A upřímně? Ani mě to nezajímá. Protože ať už jsem člověk nebo prvok, jsem to já a nikdo mě nemá právo léčit.

A pro lidi, kteří by se ještě rádi dověděli něco z mých myšlenkových pochodů - samotný základ života stojí na "chorobách". Chloroplasty a mitochondrie (to jsou takové malé útvary v buňkách, díky kterým jsme vlastně naživu v takové formě, v jaké jsme)  byly původně také nemoc. Začalo to tak, že menší bakterie napadly bakterie větší. A místo toho, aby je ty větší bakterie zničily, naučily se s nimi žít. A tak mohly vzniknout úžasné organismy jako duby, sekvoje, tygři, vlci... A přiznejme si, ano, i lidé.

Ponaučení z tohoto článku? Nesnažte se léčit hned každou "nemoc" a zkuste se zamyslet, jestli z ní nemůže být snad něco dobrého.

Howgh.