Komentáře k článku: Můj život kavárenského povaleče
avalone: Pekne. Take jsem vyznavackou. Akorat to trochu leze do penez. Nicmene nase trilete dite je diky manii sve matky zrejme nejmladsim kavarenskym povalecem. Kdyz nedavno prestal prohlidku u pediatra a sestra mu davala za odmenu obrazek, rekl: Nechci obrazek, chci do restaurace! A tak jsme sli. Sestra jen koulela ocima. Jen dodam, ze chodime vyhradne do peknych nekurackych podniku se zahradou ci dvorkem, kde se da jezdit na kole.
walome: Tak zrovna na promoci UK jsem byl (ne svojí) a teda větší kašpariádu jsem neviděl :D ty obleky, ta latina, ten přednes, patetičtější už to vážně být nemůže. Přijde mi to jako neskutečněj přežitek, v dnešní době takhle trdlíkovat.
Ale proti gustu. Klobouk dolů, žes přežila dvě za sebou, ale když Tě to baví... ;)
sayonara: Mně přijde, že když už promoce, tak ať to má styl staré univerzity. Když jsem viděla, co mají na UPOL, tak mi to přišlo poněkud nedůstojné. Navlékli je do talárů, nahnali do auly, kde stáli jak ve frontě, rozdali diplomy, žádný dresscode...
schyzofrenyk: Opuchlý před hnízdem vosím
říkám vosám: „Další, prosím.“
— Karel Plíhal