Dnešní den byl naprůměrně příjemný. Vyzkoušela jsem si život kavárenského povaleče a myslím, že jsem v tom dobrá.
Vstala jsem tak, abych dorazila na devátou do Carolina, kde měli mít promoci dva kamarádi medici z Hradce. Bylo krásně, šla jsem po Václaváku, poslouchala hudbu a sledovala kolemjdoucí. Když jsem dorazila do sálu, nikoho známého jsem však neviděla, což mě překvapilo. A vzápětí jsem zjistila, že jeden kamarád má promoci až zítra a druhý o hodinu a půl později. Dveře se však zavřely a já jsem tam zůstala sedět mezi babičkami a dědečky všech těch neznámých lidí.
No co, tak uvidím promoci mediků dvakrát, přeci jen je to promoce UK, která je na úrovni, na rozdíl od mnoha jiných univerzit. Já mám tyhle obřady ráda. A vypadala jsem krásně, tak co.
Potom konečně dorazila Maruška s Damiánem a částí jeho rodiny a podívala jsem se na tu promoci, na kterou jsem měla. Všichni páni doktoři vypadali moc mile, studenti zvláště. Když se potom fotili na dvoře před sochou Karla IV., říkala jsem si, že to bude skoro radost být nemocná!
Po vyfocení všech důležitých osob jsme se odebrali s Maruškou, Damiánem a jeho bráchou Nathanem do Světozoru, sedli jsme si se zákusky do Františkánské zahrady a bylo nám dobře.
Když se však hodiny posunuly za poledne, museli jsme se rozloučit - já jsem měla namířeno do Kavárny snů a ostatní zpět do Hradce. V Kavárně snů jsem měla schůzku s kamarádem ze základky, kterého jsem asi patnáct let neviděla, odešel totiž na lepší místo v páté třídě. Bylo to tak příjemné setkání, je moc hezké vidět, že z naší třídy je takhle spokojený a šťastný. Škoda jen, že to tak rychle uteklo.
Můj den kavárenského povaleče se tedy musel přesunout jinam! I přemístila jsem se na kolej, kde na mě čekal Tomáš, příjemný a milý to spolubydlící, oslavili jsme krásné slunečné odpoledne a Tom odešel na trénink, na který já bohužel ještě pořád nemůžu.
A teď sedím u počítače, kochám se výhledem na podvečerní Prahu skrz své čtyři malé duby a přemýšlím, co dál. Asi si zapálím vodní dýmku a vrhnu se do práce na své "knížce". Už nějakou dobu sbírám totiž poznatky o tom, jak by se moji elfové měli chovat, tak je na čase se pohnout dál.
