walome: Stávalo se to a byla to nejzábavnější část na celém psaní. Pamatuji si, jak jsem psal jednu taky rádoby knihu a od začátku do konce jsem se držel pevné osnovy a nehnul zpět. Knihu jsem dopsal a vůbec jsem z toho neměl pocit uspokojení.
Kdežto když jsem psal povídku a rozrostlo se to do čtyř novel, byl jsem v sedmém nebi a i když to ke konci připomínalo telenovelu, děsně jsem si to psaní užíval.
A pak, jednoho dne, mě psaní opustilo