Také se vám stává, že když něco píšete, vaše postavy vám začnou do svého osudu kecat?
Mně se to nedávno stalo. Píšu si takhle svou rádoby knížku, mám v hlavě jasný plán, která postava jak a kdy umře, když vtom mí milí elfové začnou protestovat. Istril a Lyandel se začali tajně scházet za mými zády a kuli pikle, jak mě přesvědčit, abych je oba nechala živé a zdravé. A aby toho nebylo málo, tak se skamarádili o něco víc, než jsem měla v úmyslu.
No dobře, milí elfové, když si tedy jinak nedáte říct a chce se vám tak moc žít, já vás naživu nechám. A nechám zmizet nějakou jinou postavu. Ale doufám, že po mně nebudete chtít dům s výhledem na oceán. To si prosím zařiďte sami.
Kdo by odolal takovým milým bytostem?