Velké finále malé knížky

Možná si vzpomínáte, jak mí elfové ožili.

Alespoň já si na to vzpomínám velice dobře, neboť mi tyhle milé bytosti svou existencí zpříjemnily nejeden večer. Ale o tom tady psát nebudu, přeci jen by si to mohlo přečíst nějaké nevinné dítě, jehož internetový svět se skládá z Alíka (nebo jak se jmenuje ta stránka, na které si spolužáci ze základky zakládali profily sedmiletých dětí) a mého blogu, a jeho rozlícení rodičové by mne mohli proklát vidlemi.

A jak tak ožili, zjistili, že na konci knížky na ně nečeká krutá smrt, a nechali si připsat pár stránek osudu. No, pár... Z původních třiceti, na kterých se příběh zaseknul a nechtěl se hnout z místa, se natáhl na krásných čtyřicet dva. Ne že bych to zamýšlela napsat přímo na tolik stránek. Ale je to taková hezká odpověď na otázku vesmíru, života a vůbec a mimo jiné i na to, na kolika stránkách ve Wordu může elfomilec slintat nad mými elfy.

Dovedla jsem své elfy až na úplný konec knížky a mám z toho nesmírnou radost. Kdybych řekla, že to byl můj největší dnešní úspěch, tak bych se limitně blížila pravdě. A radost mi nezkazilo ani to, že jsem nemohla na trénink, poněvadž z mých prstů a nohou vůbec se vlivem genetiky a asi i počasí (proč jenom genetika tady nemohla být štědrá jako ve všem ostatním?) stal věnec nafouklých buřtů. Takže jsem se aspoň potěšila se svými chlapci. A ještě s jednou postavou a někoho jsem zabila, ale nebudu prozrazovat koho, protože všichni tady jste určitě zvědaví, co jsem to stvořila.

Zítra mám v plánu celý text po sobě ještě jednou přečíst a poslat Avalone na beta reading a potom i dalším pokusným králíkům. Přeci jen to v téhle podobě ještě nikdy nikdo kromě mě neviděl, tak by stálo za to mít nějaký nezasvěcený pohled.

Sorellina mi přislíbila dva obrázky mých milých dětiček. A co dál? Jsem velice nalomená nechat si tuhle věc vytisknout profesionálně. Takže asi začnu škemrat na Internetu o podporu a pokusím se všem okolo vnuknout myšlenku, že koupit si mou knížku je ten nejlepší nápad, který je mohl přepadnout.

A ještě mě čeká jeden náročný úkol, a to vymyslet název celé knížky. Jak to udělat, aby to neznělo jako nějaké fantasy klišé? Nebo aby to neznělo jak román pro umírající důchodkyně? Toť otázka. Patrně po vás budu brzy chtít nějaké čtenářské vyjádření.

Toť pro dnešek vše, mějte se krásně, skládejte básně, netrhejte mouchám křidýlka a nekraďte kočkám krabice.

Howgh.