Komentář, na který odpovídáte

21. 08. 2014 - 15:42

schyzofrenyk: Doteď nevíme, jestli jsme ve vesmíru sami, a jak moc nepravděpodobný vznik života jako celek je. Kolem zkoumání vzniku života a jeho možných forem vznikl celý obor zvaný syntetická biologie. Už teď v něm je pár zajímavých výsledků a věřím, že další přijdou.

> Zvlášť hezký pohled je třeba na takové termitiště. Když se však dívám na společenský hmyz, jímá mě trochu nepříjemný pocit. Je-li malý tvoreček dělnice, celý život maká jak debil. Je-li královna, celý život klade vajíčka jak debil. Pak umře, ostatní ho odnesou. Proč? Co je k tomu vede? Nějaká mlhavá myšlenka, že za deset generací už včely, mravenci nebo termiti nebudou muset podstupovat takové martyrium věčného opakování stále stejné neperspektivní činnosti? Zřejmě dostávají od své nervové soustavy nějakou chemickou odměnu, jinak to nechápu.

Třeba jenom nedostávají odměnu za to, za co ji dostáváš ty a co tobě přijde smysluplné. Nebo ještě spíš nad tím vůbec nepřemýšlejí. Všichni jedinci, kteří kdy zkusili jiný přístup, se elegantně vyselektovali, přežili jen ti konformní. Možná měli větší radost ze života, ale o tom se už nedozvíme. A co je to vůbec radost? Biologický proces. Proč se věnovat radosti místo rozmnožování, když i rozmnožování přináší radost (což je mimochodem výborná evoluční adaptace)?

Možná nakonec mají pravdu ti, kdo zůstali věrni původnímu biologickému smyslu, snaží se mít co nejvíc potomků s co nejvíc geneticky kvalitními partnery, individuální potěšení čerpají ze sexu a nenechávají se rozházet placením alimentů, střídavou péčí a dalšími podružnostmi. Ti neplodní (jako třeba dělnice společenského hmyzu) pak mohou klít na osud a čerpat radost, kde chtějí, ale největší biologický smysl pro ně dává investovat energii do podpory svých příbuzných, což jsou v širším smyslu všichni ostatní lidé.

> Jako včela bych letěla za obzor, prozkoumala bych každý kus světa a pak někde vysílená zdechla nad oceánem.

Není to ve sporu s tím, že bys chtěla žít věčně? Preferuješ individuální zážitky nadevše? Není život ve včelím společenství taky zážitek svého druhu? V lidské roli, proč si hledat přítele, zakládat rodinu a vůbec se jakkoliv vázat, když ti to ve skutečnosti možnost získání zážitků radikálně omezí?

Přijde mi, že jsi bacilonosičem nebezpečné myšlenky. A těžko říct, jak moc se nákaza projevuje u tebe samotné. Přijde mi zajímavým pohled na nebezpečné myšlenky jako na moderní formu evolučního tlaku, selekce, jak ho prezentuje Dan Dennett v TED talk nazvané Dangerous memes:

https://www.youtube.com/watch?v=KzGjEkp772s

> Spěte, s kým chcete, v rámci nenarušování jejich osobních svobod. Vyserte se na názor ostatních lidí. Váš život není jejich věc. Stejně tak jako jejich život není vaše starost.

Hej, tohle jsou v mnoha ohledech zásadně rozbité rady. Fatálně přehnané, jak je u tebe obvyklé. Je chtění a chtění; pokud dostatečně nezapojíš kortex a v něm zabudovaný simulátor alternativních průchodů realitou, nezhodnotíš důsledky vyspání se s tím, koho zrovna chceš. Když se vysereš na všechny cizí názory, naprosto jistě skončíš mimo společnost, protože bez přijímání zpětné vazby nebudeš schopna rozlišit, co je přijatelné, co ostatní rozčiluje, …

Může tvrdit, že je zřejmé, jak to myslíš, nebo že si tohle musí každý trochu inteligentní člověk domyslet. Pak se opět neshodneme.

Snažím se ti dát zpětnou vazbu ke tvému formulování myšlenek. Pokud/až dojdu k závěru, že na ni sereš, jak radíš ostatním, přestanu se namáhat.

Kacířská myšlenka na závěr: Podle mě si každý může stanovit smysl/cíl života sám. Jen je potřeba počítat s tím, že každý cíl s sebou nese jiný styl života, jehož výběr už je jednoznačně věcí vkusu.