Babiččina osmdesátka a další příjemné věci

O víkendu jsme oslavili babiččiny osmdesáté narozeniny.

Když ale říkám osmdesátiny, nepředstavujte si ale žádnou vyklepanou stařenku, které chybí půlka zubů a dvě třetiny mozku, naopak! Babička je čilá a zdravá, zuby i myšlení jí fungují dokonale, a protože jí Jitka nedá pokoj se zdravou stravou a čínskou medicínou, bude s námi ještě minimálně dalších osmdesát let. Nebo devadesát, tyhle čarodějky mají tuhý kořínek.

A abychom našu tatranskú veveričku pořádně oslavili, sešli jsme se v hojném počtu v Žamberku, popřáli jsme milé oslavenkyni, popili jsme a poveselili jsme a bylo nám krásně. Taťka nám večer zahrál i na kytaru, což už se dlouho nestalo a rádi jsme jeho brnkání poslouchali. V neděli jsme si zašli na oběd do vesničky jménem Vrbice, servírka se od nás naučila, že žádné piccolo neexistuje - byla docela překvapená, když ji taťka informoval o existenci ristretta, lunga a doppia. To by nebyla rodinná oslava, abychom neudělali ostudu. I když tipy padaly spíše na dědu, překvapilo nás, že se tohoto aktu zhostil taťka. Asi přejímá rodinné žezlo tvořitele veselých historek. Danouš by se měl víc snažit! :-)

Naše tlupa. Kdybyste nemohli identifikovat mezi námi krásnými mladými bytostmi babičku, je to ta za kytkou.

A aby toho nebylo málo, možná se mi podařilo předejít letošní dávce zánětu průdušek. Bolelo mě v krku, tak jsem si řekla, že když už musím trpět, budu aspoň trpět v tichosti a udělám si pár flákacích dní. Spočívalo to v tom, že jsem spala dlouho, pila babiččiny bylinky (je to čarodějka, ne že ne!), popíjela Tatranský čaj (kdybyste nevěděli, co to je, to je takový speciální čaj, co se vaří na Slovensku), četla články, trochu pracovala a hrála počítačovou hru.

Samozřejmě ne ledajakou hru. Jednu z těch nebezpečných, která z normálně smýšlejícího jedince udělá zlověstně vyhlížející individuum se sklony k agresivitě, alkoholismu, gamblerství, pedofilii, zoofilii a nekrofilii - World of Warcraft. Normálně moc nehraju, hru zapínám jenom občas. Ale když už ji zapnu, tak to stojí za to. Už se mi tam podařilo potkat jednoho kamaráda, který nám pak dělal PJ v Dračím doupěti, bandu šílenců, s kterými jsem jela na vodu, jindy jsem si zase hezky popovídala s japanofily nebo jsme měli guildovní koncert na kytaru. A pátek jsem strávila s jedním trolím mágem, kterého tímto zdravím.

Takže mágu: Chtěla bych ti popřát hezký den, ať jsi, kde chceš. Neboj se ničeho, zbytečně se podceňuješ, nevypadáš tak špatně, jak si myslíš. A takových šílenců, jako jsem já, existuje ještě několik, jenom je třeba si udělat hezkou chvilku na místě, kde se jejich koncentrace zvyšuje. May the Sun guide you and may the Force be with you!