sayonara: No jo, škoda. Těšila jsem se, že z někoho vytáhnu nějakou reakci. Tak příště.
Potíž je v tom, že zrovna u některých postav mám v hlavě jasnou představu, podle koho je tvořím, a beru to spíš tak, že jim dávám věčnou a ničím neomezenou existenci ve svém světě. Takže kdybych najednou Tarrise nutila do něčeho, co nechce, už by to nebyl Tarris. Asi to jde napsat okrajověji, ale momentálně mě nenapadá, jak bych to mohla přeformulovat, abych si nerozbila koncepci postavy.
Jsem ráda, že moje příběhy někdo čte s takovým nadšením.
A vůbec, kdy si ty založíš nějaký další blog?