schyzofrenyk: Vzpomněl jsem si na Honzu Hrušeckého, loni brzy ráno před Toru Giga.
Já (ke všem): Dobré ráno vespolek!
Honza: (rezignovaně, unaveně) Běž do prdele!
Brblali i ostatní. Musel jsem se zasmát. Myslím, že nakonec jsem jim energickým pozdravem den vylepšil, i když to nepřipustili.
Na pozdravu ale není co závidět, nejvýš tu energii a dobrou náladu, které jsou přechodné. S prací a rodinou je to trochu jinak. V rámci zachování si duševního zdraví se v tomhle směru mezi Čechy holt příliš otvírat nejde. Nevěřím ale, že bys nenašla nikoho, kdo by se tě rád poslechl.