Fata Morgana

Už tradičně jsem se vypravila do Fata Morgany. Nejdřív v sobotu s taťkou, Inkou a Tomášem a pak včera s Mariankou.

Myslím, že jsem zaslechla, že letos je už třináctý ročník výstavy. S tím, kolikrát jsem se tam vypravila, bych tam mohla dělat skoro průvodce. Docela by mě zajímalo, jestli pak mají průvodci nějaký soukromý čas pro soukromou prohlídku skleníku bez lidí.

I tak to ale bylo krásné. Jako obvykle se u mě střídalo okouzlení s melancholií. Motýli patří k živočichům, které mám nejraději. Dokázala bych je celé hodiny sledovat, pozorovat jejich let a užívat si jejich nedotknutelnou krásu. A pak je to smutné, když vidím, jak se někteří z nich snaží marně dostat ze skleníku, mávají křídly tak moc, až si je poničí a umřou... A úplně ze všeho nejvíc nesnáším lidi, kteří je berou, jako kdyby to byly bezduché věci pro jejich potěchu.

Zrovna včera jsem se docela rozčílila. Opatrně jsem šla skleníkem, abych nikoho nerušila a nekazila příjemné chvilky na listech tropických rostlin, když vtom jsem viděla chlápka, takové obtloustlé postarší hovado, jak svými tlustými prsty bere motýla za křídla a kamsi ho nese. Tak jsem mu řekla, že to nesmí dělat, protože ho tím zabíjí. Chtěl po mně vysvětlení, tak jsem mu to vysvětlila. Slovně, kdyby mě tu náhodou někdo znal až moc dobře. Na to mi prasák odpověděl sarkastickým "chudáček", myšleno chudáček motýl. Tak jsem se dopálila ještě víc, odsekla jsem mu, že by mluvil jinak, kdyby byl celý život zavřený ve skleníku, a odešla jsem se uklidnit.

Čímž bych vás chtěla poprosit, abyste se k motýlům nejen ve Fata Morganě chovali slušně a neničili jim křídla. Můžete jim zkusit nastavit ruku, když na ni bude chtít vlézt, vleze na ni, když ne, tak prostě nechce. Ale nikdy je neberte za křídla. Mohlo by se vám totiž stát, že tam potkáte mě, a to bych vám v tu chvíli vůbec nepřála. A kdybyste se tam chtěli vypravit, doporučuji mimo víkend, protože riskujete, že se nevymotáte z proudu, lidí a kočárků, někdo do vás bude pořád šťouchat a při nejbližší příležitosti ztratíte svůj doprovod.

A abych nezakončila článek stěžováním si na ignoranci některých individuí, kterým by někdo měl pro formu zlomit nohu, aby poznali, jaké to je, rozloučím se s vámi fotkou jednoho z mých oblíbených motýlů, běláska Idea leuconoe. K narozeninám jsem od taťky dostala totiž polarizační filtr, tak jednoho dne moje fotky možná budou vypadat profesionálně.

Idea leuconoe, tropický bělásek, který je jedovatý