Komentáře k článku: Seriál o kupování bytu IV
zo: Gratuluju, gratuluju, gratuluju! Jsi skvělá, že jsi to všechno tak vydržela a teď už máš vlastní byt *palec*. A ta vana a ležení v trávě zní naprosto skvěle :D.
Mimochodem, co to bylo za jídlo, když ne špagety? :D
---
zo.pise.cz
sayonara: Děkuji, děkuji! Potřebovala jsem slyšet, jak jsem úžasná. :-)
Byly to fusilli, což se dá docela dobře spořádat. :D
schyzofrenyk: To nejhorší už je snad za tebou, teď už jen nekonečná piplačka, aby to tam vypadalo podle tvých představ. A jak tě znám, tak se ještě po letech budeš každému už ve dveřích omlouvat, že tam nemáš moc uklizeno. Hlavně ať se ti tam líbí! ;-)
Vlastně – vám oběma. Nějak ze svého blogování vynecháváš Tomáše. Ale to asi bude tím, že je toho tolik najednou.
Už se těším, až se k vám přijedu podívat.
aegnor: On se totiž Tom hrozně stydí, tak ho šetří a nezmiňuje se o něm:-)
Případně je už někde zakopanej a Ereandil doufá, že na něj zapomeneme...
sayonara: Pf, proč bych ho měla zakopávat? Ještě bych si udělala mozoly od rýče...
Ne, vážně se nebojte, že bych ho vynechávala. :-)
schyzofrenyk: Jasně, proč se namáhat. Předhodit prasatům! (Googli „prasata mrtvola“.)
Ej! To jsem asi zrovna tobě neměl říkat. *andel*
sayonara: No, to doufám, že už nic horšího nepotkám. :D
Toma jsem z tohoto článku vynechala, protože tohle řádění byla moje soukromá sólo akce (organizovat víc lidí už bylo něco, co jsem si odpustila) a oficiálně, aby s tím nebylo tolik papírování, je byt i hypotéka na mě. S Tomem si napíšeme nějaký canc.
schyzofrenyk: Já myslel celou sérii článků o bytu. Stěhování se, k tomu pryč z Prahy, martyrium s papírováním (kterého se, jak jsem pochopil, také účastnil), … Zajímá mě, jaké pocity z toho má on. Jak daleko vlastně bude muset dojíždět do práce? Možná jsi mi to říkala; pak jsem to stihl zapomenout.
sayonara: Vždyť tam je. Třeba na místě, kde mě upozornil, že mu vlastně chci dát půlku bytu jen tak a nechat si na sebe psanou hypotéku. :D