Sayonara | Seriál o kupování bytu IV

Jsem oficiálně majitel bytu.

Jestli se ptáte, jaký je to pocit, přirovnala bych to zatím k získání akademického titulu, je to super, akorát si to zatím nějak moc neuvědomuju, protože ještě musím spoustu věcí zařídit. Ale když se na něj podívám (na tubu ze školy i na byt), tak je to fajn. Moc fajn. 

V pondělí jsem si půjčila firemní auto, protože můj šéf je tak hodný, že mu to nevadí, ani když jsem v podstatě začátečník, pobloudila jsem si po Praze, nechala se několikrát vytroubit, mnohokrát mi milé cappuccinové Berlingo zdechlo, ale nakonec jsem se dostala na kolej. A velice oceňuji, že v Praze se nepohybují jenom individua, co vás za zdechlý motor vytroubí v domnění, že se vám snad lépe pojede.

V pondělí večer už byly skoro všechny věci v autě, v úterý jsem se na poslední chvíli oficiálně vystěhovala a vydala jsem se do Říčan. Ještěže mi kamarád půjčil navigaci! Vymyslela jsem si trasu na východ podél břehu Vltavy, navigace se smířila s tím, že prostě přes centrum nepojedu, a dojela jsem k bytu tak akorát, abych si ještě na chvíli lehla na trávu před domem a čuměla na oblohu.

S paní prodávající jsme si předaly klíče, dostaly jsme od realitky víno, že jsme to přežily, a někdy do toho mi dovezli matrace. 

Btw, víno od realitky byl nějaký hrozně kyselý tramín, nic moc to nebylo, asi by potřebovali nějakého specialistu.

Tak jsem si pak začala tahat a vybalovat věci z krabic. Bolela mě záda a bylo toho moc. Jak někdo může mít tolik věcí? A ještě je chtít stěhovat?

Ale seznámila jsem se s jednou sousedkou, která byla moc milá, řekla mi, kdo kde bydlí, a ještě mi půjčila vývrtku.

A nakonec jsem si napustila vanu horké vody, nasypala do ní červenou sůl a pustila si k tomu japonské bubeníky.

Zjistila jsem důležitou věc - je dobré mít Internet. A je dobré mít příbor. Aby se vám pak nestalo, že objednané jídlo budete muset pojídat ručně. Ne že by to vadilo. Ale kdyby to byly špagety, asi by to bylo trochu horší.