Ereandil
Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc.
***
Vstup jen pro pomatené a stojí rozum.
***
Inteligence není choroba nakažlivá.
***
Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že ji musíme měnit každých šest měsíců.
Článek Lesk a bída svatého Valentýna
Komentáře k článku: Lesk a bída svatého Valentýna
hroznetajne: Tady bude mít někdo romantický francouzský večer 
.
Mně se chce z Valentýna trošku blinkat. Taková ohraná plytká kaše. A věřím, že kdybych měla přítele, přijde mi to pořád stejně trapné a ulepené. Jediný den v roce, kdy manžel manželce koupí kytku. Ani bych z ní neměla radost...
sayonara: Jojo, bude. 
Všechny svátky jsou takové, jaké si je uděláš. A pokud je to jediný den, kdy si lidi věnují pozornost, tak je to smutné. Ale na druhou stranu je to dobré v tom, že někomu čas prostě ubíhá jinak, takže si ani neuvědomí, že tu kytku už hrozně dlouho nekoupil. Narozeniny a svátky třeba někomu můžou pomoct v tom, aby vyrovnali rozdíly ve vnímání času.
sayonara: A vůbec, jak jen bych mohla na Valentýna nadávat, když kromě zahrnování náklonností jsem zahrnována také super Star Wars dárky!
http://www.obchodhracek.cz/thmbfimg/shop/pictures/65357_1.jpg
(pro rýpaly - ne, není to jenom dnes!)
schyzofrenyk: Dík za přání.
Na konzum jsem zvyklý a sere mě pořád stejně. U svátků obecně se mi příčí dvě věci: charakter odpustky (za chování po zbytek roku) a podivný společenský tlak na konformitu založený na divných očekáváních. „Nedáš přítelkyni na Valentýna kytku a nevezmeš ji do kina? No to jsi tedy pěkná socka a sobec!“
Pobavilo mě, když jsem si uvědomil, že tenhle článek se provokativitou a stylem blíží tomu, co jsem kdysi čítal u Radka Hulána. To je ten na MyEgo.cz. Když tam koukám dnes, už mi přijde, že neprovokuje tolik. Asi po něm přebírají žezlo jiní. 
sayonara: Ne, ten popis nebyl myšlený na tebe, naopak, ty jsi jeden z mála, kteří i když nemají rádi tyhle svátky, tak se nechovají pokrytecky konzumářsky během roku. Spíš na takové ty existence, co vidí čokoládu v srdíčkovém obalu a začnou nadávat, ale přitom jim z igelitky kouká Blesk a hromada dalších zlevněných krámů, které by si jinak nekoupili.
Radka Hulána neznám, ani ten server. Stojí za návštěvu?
sorellina: Hezkej článek, takovej vyboučující z těch běžnejch názorů typu a) fujky, konzumní svátky neslavím, b) no a co!
Máš recht, záminky k dobrejm věcem jsou fajn a jestli se na nich někdo přiživuje, a nebo se na nich někdo nechá oškubat, je druhotný. Navíc je to fajn, když seš třeba normální průměrně neuvědomělej člověk, že aspoň jednou za rok tě donutí něco přemejšlet.
nekra: Váu, to jsem si myslel, že Valentýn je svátek lásky. Konzumní styl je sice (v dnešní době?) normální, ale i tak si myslím, že na těch svátcích může lidem vadit i něco jinýho, jako třeba dovezenost z USA nebo spojení s náboženstvím. Na konzum se možná nejlíp nadává, ale určitě to nebude jediný důvod k odporu.
Proč jim to někdo vytýká - protože láska není materiálno. Čokoláda, kytky, dárečky, stromeček ani cukroví neznamenaj lásku. Jako jo, mohou to být její projevy, ale samotný materiál k lásce nestačí. Když už jsme v tý konzumní společnosti - není přece jen ze sociálního hlediska (!) trochu lepší se o ten konzum podělit (jako dát někomu čokoládu), než konzumovat sám? Jinak projevy lásky zdaleka nemusí být konzumní (hmotný ani drahý), když spolu lidi něco zažijou - věnujou si čas a třeba si zajdou na procházku.
Konzumní doba taky může znamenat, že lidi jsou už tak "zdegenerovaní", že si blízkost, vztahy a tak připomenou právě těmi svátky. Ne všichni, ale někdo třeba jo a pak v něm ty svátky vlastně probouzí to "světlejší" a "otevřenější" já.
sayonara: Vždycky jsem měla za to, že Valentýn je evropský svátek, kterého se akorát Američani chytili víc než jiných... A Vánoce zase pochází z pohanských saturnálií, jenom je praktičtější, když se svátky tvého nového náboženství časově překrývají s původními, pak si je tak potichu pozměníš.
Celá úvaha o konzumu a mezilidských vztazích by byla na takovou dizertačku fakulty humanitních studií...