kari: Já k tomu coby bezdětná nemám možnost poznamenat cokoliv konstruktivního, ale po přečtení Tvého článku mám neutuchající potřebu napsat, že SE KU*VA BOJÍM, ŽE BUDU MÍT JEDNOU DĚTI!
---
kari.pise.cz
sayonara: Ty jo, a ono to ve skutečnosti mělo vyznít povzbudivě, že oproti tomu, co někteří tvrdí (že děcko, které neblinká na značkovou plenu a nekadí do značkové pleny, je out do konce života), je to vlastně v tomhle ohledu celkem pohodové.
kari: Ono to asi souvisí s mou nezkušeností v těchto záležitostech, a tak místo materiálních smyslů článku se soustředím spíš na to, že to čůrá, kaká, křičí, zvrací, roste a vyžaduje neustálou pozornost. Fakt bude moc důležité, aby moje druhá polovička k dětem měla trochu méně vyděšený vztah a byla mi oporou
Ale článek si uložím, kdybych ho čistě náááhodou někdy opravdu potřebovala
---
kari.pise.cz
sayonara: S tou neustálou pozorností to taky není tak žhavé, jak se prezentuje. Já tedy nejsem typ člověka, co by byl schopný tu stoprocentní pozornost poskytovat, a tak si elfíčata tak nějak zvykla (celkem dobrovolně a bez mučení), že se občas vypařím a odpočinu si. Osobně mi z těch věcí, co jsi vyjmenovala, přijde největší šok ta pozornost, když jsem to já, ale to hlavně proto, že drahý pracuje a hlídací babičky jaksi nejsou, nebo spíš jen sporadicky a/nebo strašně daleko.
tlapka: Díky za podrobný report, v lecčems se inspiruju.
Chci mít výbavičku praktickou a skromnou, tak uvidíme, jak budou odolávat babičky a podobně. Až na věci, které jsou echt mít po někom, budeme hodně koukat po druhé ruce. A jak se říká, že o některých přátelích člověk ví, jen když něco potřebují, tak na nás se navalila hromada známých, kteří ví, co potřebujeme my a nabízí nám to za pár šupů. No, pár z nich určitě využijeme.
Největší dilema mám zatím s plenkama. O bezplenkové metodě neuvažuju, ale váhám mezi pokusem s látkovými plenami a klasikou...