Sayonara | Chov elfíčat a jak při něm ušetřit

Chov elfíčat je merlinulibá záliba. Elfíčata jsou milá stvoření a dospělý elf se při té příležitosti má šanci spoustu věcí naučit. Nese s sebou ovšem pár nemilých aspektů, a zrovna finanční a ekologická stránka je jednou z nich.

Mateřská ještě docela jde, ta se vyplácí ve výši nemocenské, takže jestli jste před zmnožením se pracovali, do studentského módu přepínat nemusíte. Když se ovšem budeme bavit o rodičovském příspěvku, začne to být zajímavé, protože to je momentálně 220 000 Kč za jedno a 300 000 Kč za více dětí, které si rozložíte do půl roku až čtyř let. Má se sice zvyšovat, ale rozhodně ne na takovou částku, aby to při třech nebo čtyřech letech rodičovské dovolené vykompenzovalo rozumný měsíční příjem, takže je potřeba zapojit jednak úspory nebo druhého rodiče a dávku kreativity. A pokud jde o kreativitu finanční, věřte, že mé rady jsou kvalitní, protože mezi mé superschopnosti patří to, že jsem ještě před nějakými šesti sedmi lety zvládla v Praze vyjít s necelými sedmi tisíci měsíčně, a to jsem polovinu z toho dala za ubytování.

Čímž samozřejmě nechci říct, že by si nějaké elfíče zasloužilo jen to nejhorší, naopak. Jen ty peníze, které rozumně ušetříte, můžete potom vložit do něčeho důležitějšího. Třeba do větší nemovitosti nebo do vzdělání. Levnější totiž neznamená nutně horší. Tak to vezmu popořadě, jak mě to bude napadat. Vzhledem k tomu, že se tady pár lidí množí (zdravím pančelku!), snad to přijde vhod.

Kočárek

Dobrý vůz je základ. U nás to bylo ještě trochu komplikovanější v tom, že jsem musela vybrat kočárek pro dvojčata. Je vhodné stanovit si spíš menší množství priorit. Je blbost si říct, že chci krásný kočárek v konkrétní barvě, který bude skladný, dobře ovladatelný, s otočnou rukojetí, s velkým prostorem pro nákup, nepoužitý, kvalitní a levný. Protože to s velkou pravděpodobností nebude. Já jsem trefila ve své nepoučenosti docela terno, když jsem objevila tenhle poklad. Je skvělý do terénu, dobře se řídí, je skladný a relativně kvalitní. Nový je ovšem poměrně drahý, navíc pro novorozence je potřeba do něj pořídit vložnou tašku. Ale z druhé ruky mě vyšel na deset tisíc a myslím, že ještě jeden pár sourozenců hravě uveze. Našla jsem ho sice jen v šedomodré barvě (takže ne milovaná černočervená kombinace), na děti se během jízdy dívat nemůžu, ale jinak je fakt boží.

Osobně si myslím, že ideální způsob (pokud nedisponujete vrozenou klikou jako já) je zajít si je vyzkoušet do nějakého obchodu, vytipovat si tak tři typy vozítek a ty pak v dobrém stavu sehnat z druhé ruky. Pokud neplánujete víc než tři děti, myslím, že jeden kvalitnější kočárek by to zvládnout měl, a úspora cca 40 % je u téhle položky zvlášť výrazná.

Pokud se rozhodnete dítě nosit pouze v šátku, můžete ho sehnat klidně za tisícovku až dvě. Má to svá pro a proti. Nic nenaložíte do kočárku, pokud ho nebudete mít, také s ním nemusí umět zacházet tatínkové a prarodiče, ale zase jste super pohybliví a schody vás jen tak nepřekvapí.

Plenky

Tady jsem experimentovala poměrně hodně. Zkoušela jsem jak látkové, tak papírové, před porodem jsem si pohrávala i s myšlenkou bezplenkové metody. Tu jsem pak samozřejmě ani nevyzkoušela, ale mám dvě kamarádky, kterým to funguje. Spočívá to v tom, že dítě se systémově nechce počůrat tam, kde v tom musí ležet, a tak prý vydává nějaké signály a vydrží to, dokud ho neumístíte nad dedikovanou misku. Podle ceny plenky vám tohle nějakou tisícovku až dvě měsíčně může ušetřit, takže jestli máte čas a dost odhodlání, jděte do toho. Minimálně z toho může být dobrý článek na váš blogísek.

Látkové pleny jsou prý eko, ale rozhodně ne v mém podání. Pokud jde o úsporu, musela jsem pořídit poměrně drahé vstupní vybavení, protože tohle kupovat z druhé (neprověřené) ruky mi přijde fakt eklózní, ty hadrové plenky se mi v pračce po čase rozdrbaly a navíc to byl humus. Buď se musí denně prát, nebo to zasmradí celou koupelnu. A sušit to. A všude je takový hnusný bílý prach.

Takže z toho logicky vyplývá, že největší zkušenost mám s plenkami papírovými. I když bych byla hrozně ráda udělala něco pro přírodu a kupovala rozložitelné, jaksi na ně nebylo, protože jedna vychází přibližně na deset korun, takže jsem sáhla po jejich hůře rozložitelných protějšcích. U těch mi přijde, že naprosto, ale naprosto nezáleží na ceně. Na dětech jsme vyzkoušeli všechno možné a naprosto nejhorší mi přišly Pampers, protože strašně sáknou, takže vše se velmi rychle přilepí na kůži, a navíc některé z nich strašně hnusně chemicky smrdí.

Nejvíc se mi osvědčily naprosto obyčejné nejlevnější plenky z Albertu, po kterých děti neměly ani jedinou opruzeninu.

Kdo má navíc zahradu, může dítě nechat v teplých měsících pobíhat bez plenky. To je beztak nejzdravější.

Vlhčené ubrousky

Vlhčené ubrousky mi přijdou značně přeceňované. Už v porodnici mi osvícená pediatrička prozradila, že je nejlepší omývat dítě čistou vodou nebo lehce mýdlem, a měla pravdu. A děti mi nikdy z plenek neolezly. Takže mi samozřejmě zbyla hromada vlhčených ubrousků.

K těm mám ještě jednu ekonomickou poznámku - pokud je používáte opravdu málo, nekupujte velké balení, případně investujte do toho s pořádným uzavíráním. Ubrousky totiž snadno vysychají.

Oblečení

Oblečení fakt nekupujte. Jakože naprosto minimálně. Pokud máte ve svém okolí někoho s dětmi, poptejte se, jestli jim něco doma nezbylo. Třeba u mě se ještě před měsícem válelo oblečení, které by po většinu roku obléklo děti od narození do pěti let. Navíc děti všechno poblijí, zašpiní, opatlají mrkví, rajskou a já nevím, čím ještě, a pak sledujte, jak se ze super hadříku za pět stovek stal během několika týdnů hadr na podlahu. Trochu těžší je získat zimní oblečení, ale to je asi tak jediné. Navíc tak umožníte prarodičům a jiným příbuzným dětem občas něco hezkého přivézt. Docela to totiž zamrzí, když vidíte, co to vaše zlatíčko mohlo všechno nosit, ale nestihlo.

Boty

Ohledně bot se vedou spory. Slyšela jsem názory, že děti mohou i nesmí mít už nošené boty, takže se asi zařiďte dle svého svědomí a peněženky, případně ježíšků. Někdy se ale i v bazárcích dají sehnat téměř nenošené boty, protože děti občas v botech chodit nechtějí.

Knížky

Tohle je u mě docela nezvyklá položka, co? Ale jako velký knihomil to nemůžu opomenout. Elfíčata totiž, jakkoliv jsou roztomilá, jsou naprosto brutální ničitelé knížek. Alespoň zezačátku. Proto jim můžete koupit třeba pár hezkých knížek, které si spolu budete prohlížet, ale na samostatnou hru jim předhoďte raději jen nějaké odsouzence, kteří už několika páry dětských pacek prošli.

Ani nedovedu popsat, jak hodně mě to trhalo srdce, když jsem dětem koupila v dobré víře zbrusu novou knížku Co je to hovínko? (prostě knížka o hovně), a po několika týdnech z ní řada exkrementů byla surově vyrvaná. Na to prostě jako knihomil nemám. Nedovedu se koukat, jak někdo ničí novou knížku. Ještě tak nějak zkousnu, když se děti snaží ze světa vyprovodit už beztak zničený svazek, ale na víc prostě nemám.

Mléko

Děti byly téměř od začátku na umělé výžívě (UM), což znamenalo, že do našeho rozpočtu se vetřela další cca dvoutisícová položka. Když se podíváte na stránky různých prodejců, zjistíte, že existuje celá řada UM, a všechny z nich se chvástají tím, že jsou nejlepší a nejprospěšnější. Pokud se ale podíváte blíže (třeba na složení), zjistíte, že je prakticky jedno, po kterém z nich sáhnete, protože v zásadě jsou stejná. Musí být.

Hlavní je, co váš potomek je ochoten pozřít. Moje dětičky pozřou prakticky jakékoliv, Daníkovi dávám UM doteď, protože kravskému mléku z obchodů nevěřím a navíc ho nechci podporovat, Viki dostává sojové mléko, protože patrně nesnáší laktózu nebo kravskou bílkovinu. Nedávno jsem objevila v DM docela dobré a levné UM od Nestlé, které mě stálo asi polovinu toho, co stojí Sunar.

Pokud z různých důvodů nekojíte (a já tu nechci spouštět flame - mateřské mléko vlastního druhu je pro každé mládě to nejlepší, co může dostat, ale jsou různé okolnosti, které prostě nemůžete ovlivnit, a různé postoje, které změnit nechcete), je dobré UM kupovat v akci. Na jedné krabičce můžete ušetřit klidně stovku (v případě Sunaru, co stojí dvě stovky), což potěší.

Sterilizátor lahví

Blbost - nekupovat. Pokud kojíte, lahve nepotřebujete, pokud ne, pořiďte si ty, co se dají sterilizovat v mikrovlnce.

Jídlo

Na jídle není dobré ani zdravé vyloženě šetřit, ale lze k tomu přistoupit racionálně. Když si pořídíte smoothie mixér a stejně děláte nějakou zeleninu s něčím pro sebe, není důvod to nemixnout i dítěti, pokud se necpete vyloženými baby unfriendly věcmi jako klobásy etc.

Hračky

Nepohyblivému miminku stačí v podstatě hrací deka s pruty, na kterých se dají vyměňovat hrací prvky. Ideálně taková, která se dá prát, protože elfíče ji poblije. A mazlíček na spaní. O zbytek se postarají ježíškové a předměty denní potřeby (lžíce, hrnec, barevné misky...). Nedělejte jim to složité, je to hrozný opruz, když se ptáte, co by se někomu hodilo, a on všechno má a nic nepotřebuje. Znám to z obou stran. Proto si třeba dělám průběžně seznam potenciálních dárků na lednici, abych pak nebyla v šoku, až se mě pak nějaký ježíšek zeptá, co by si elfíčata přála.

Cestování

MHD má každé město řešené trochu jinak. Třeba v Hradci Králové s dítětem do tří (?) let jezdíte zadarmo automaticky, v Praze musí mít dítě kartičku DP, že mu doopravdy je méně než tři roky, a to i když máte jiný doklad s jeho věkem. Dementní, ale je dobré o tom vědět a zařídit se podle toho. Navíc ve vlacích PID platit stejně musíte (za sebe), děti se vezou zadarmo.

Monitor dechu

Monitor dechu mi přijde jako typický příznak obchodu s paranoiou. SIDS jsou extrémně vzácné případy, a navíc to s velkou pravděpodobností skončí tak, že ho jednou nezapnete, protože vás bude štvát, jak se vždycky rozeřve, když dítě vyndáte a zapomenete ho vypnout. Zvlášť ve dvě ráno je to boží.

Váha

Váha je podobně nepraktická investice jako monitor dechu, ale má občas aspoň svoje využití - když máte vstřícnou doktorku a nechce se vám chodit do ordinace, jen dítě zvážíte a po telefonu oznámíte jeho váhu. Klidně vám ji za pětikilo střelím.

Daně

Dítě si můžete odečíst z daní, měsíčně je to tuším 1500 Kč za kus. Pak se dá taky odečíst cca tisícovka měsíčně za školku. Je dobré o tom vědět, zvlášť když jste matfyzák, pro kterého je finančák záhadnou říší za zrcadlem.

Takže snad tohle někomu pomůže. Ono to není o tom se snažit uškudlit každou korunu a dělat to na sílu, ale utrácet rozumně, užít si to a vyhnout se nepříjemnému pocitu, že musíte žít od výplaty k výplatě a třeba nebudete mít na zaplacení hypotéky nebo něčeho podobného. Já třeba optimalizuju ráda, ne proto, že bych vyloženě musela, ale proto, že je to šetrnější i k přírodě, a proto, že chci ty peníze použít na něco, co opravdu v budoucnu ocení (třeba každý vlastní pokoj), místo toho, abych si hrála na pozéra a dělala dojem na lidi, které mám vlastně v paži. A taky mě optimalizovat baví.

A co vy, máte nějaký vlastní zajímavý způsob, jak optimalizovat využití prostředků?