Pravda o PCR testu

Předem musím říct, že PCR testy jsou super a fungují tak, jak fungovat mají, i když mají svá omezení, jako ostatně každá diagnostika.

Jejich princip u našeho starého známého koronaviru spočívá v tom, že se vybere jedna nebo víc sekvencí jeho nukleové kyseliny (NK), které jsou pro něj charakteristické. Může to být třeba jeho fešácká korunka, gen pro epesní protein z kapsidy (to je plášť viru) nebo nástroje, kterými virus přiměje buňku hostitele k poslušnosti.

K začátkům těchto sekvencí se potom nasyntetizují komplementární vlákna: tzv. primery.

Potom se vezme váš chrchel a z něj se vyextrahují přítomné NK. Pokud jsou v něm přítomné ony vybrané sekvence, nasednou na ně primery - a tady nastává odhalení, k čemu vlastně jsou: označují místo, na které se má vrhnout polymeráza, což je enzym, který syntetizuje doplňkové vlákno. Tenhle cyklus se zopakuje, dokud nemáme dost nasyntetizovaných vláken k tomu, abychom mohli učinit nějaký závěr.

To by bylo k přibližnému principu testu. Teď k jeho slabinám:

PCR test neodhalí, jestli byl virus "živý" nebo "mrtvý" (ty uvozovky tam jsou, protože viry se mezi živé organismy neřadí). Dokáže detekovat jen přítomnost viru v daném chrchlu, a tak dotaz na infekčnost pozitivně testovaného je určitě legitimní a tohle by měla být jedna z věcí, na které by se měla příslušná pracoviště zaměřit.

To, jestli je virus funkční, by se dalo sledovat pomocí kultivace: viru dáte k dispozici buněčnou kulturu, kterou může zotročit, a sledujete, co se na vaší petrisce bude dít. Takový test je ale zbytečně složitý a dlouhý, takže se v našem případě hodí spíš na výzkum souvislosti bezpříznakovosti onemocnění a infekčnosti.

Další potíž je v tom, že princip testu nedovoluje určit množství viru, které má člověk v těle. To souvisí s tím, že prostě není možné odebrat přesné množství chrchlu (věřte mi, práce s NK je pro trpělivé lidi), a i tak se na místě odběru můžou měnit podnímky (třeba si propláchnete dutiny, brrr). To by se možná dalo obejít odběrem krve, která smrkacími výkyvy ovlivněná není, ale zase by to bylo složitější. Můžete tak získat jen výsledek "hodně pozitivní", "pozitivní" a "negativní".

Také jsem narazila na problém s různým počtem opakovacích cyklů u PCR testu, tj. kolikrát necháte NK, aby se namnožila. Většinou se tahle hodnota pohybuje kolem třiceti, což by mělo být dost velké číslo na to, aby se vyloučila většina falešně pozitivních testů (vyjma té otázky ohledně "mrtvého" a "živého" viru), protože se množství detekované NK s každým cyklem zdvojnásobuje.

Poslední bod, který s tímto tématem souvisí, je teorie exosomů. Exosomy jsou takové malé váčky, kterými spolu buňky komunikují nebo se pomocí nich zbavují bordelu. Vypadají jako micely, které se používají v různé kosmetice. V nich kromě jiného může být opravdu i virová NK, a to jak funkční, tak nefunkční. PCR testem se to nedá rozlišit.

Je dobré si neplést PCR test s CRP. To je test, kterým se zjišťuje přítomnost C-reaktivního proteinu v těle při bakteriální infekci, což je protein, který je markerem (ukazatelem) zánětu. Jeho princip je jiný.

Závěrem: PCR test je celkem spolehlivá, rychlá a relativně levná diagnostická metoda, pokud ji používá a interpretuje někdo, kdo zná jeho princip, vhodná pro rychlé otestování velkého množství lidí. Jako další postup bych ho hrozně ráda viděla doplněný o nějakou kultivaci dostatečně reprezentativního vzorku.