Seriózní věda!

Konečně jsem se v rámci své dizertace dostala k něčemu, z čeho nemám pocit pouhého nácviku na měření! Vykašlala jsem se na všechny kašle, záněty průdušek, procházkové nemoci a jiné blbosti, namíchala si vzorky a napsala se na zítřejší měření. Protože co si budeme povídat - i můj mozek potřebuje mít radost a co lepšího by pro něj mohlo být, než experiment, z kterého by mohl být možná i článek?

Našla jsem jeden starý článek z osmdesátých let, který se zabýval studií jedné látky pomocí NMR, a s mým vedoucím jsme se rozhodli provést experiment na stejných vzorcích pomocí Ramanovy spektroskopie. Nebudu prozrazovat, co je to za látku, protože konkurence je zlá a je to určitě vědecké tajemství, ale konečně mám pocit, že dělám i něco jiného než oťukávání se s aparaturou.

Kdybyste jen viděli ramanovskou laboratoř. Permanentně klimatizovaná na 20°C, zatemněná... Jen občas svítí na některém ze stolků malá lampička a optickými drahami prochází paprsky různých barev. Laserové světlo odrážející se od toho mála prachových částic. Pracuji zatím s laserem jménem Verdi, je zelený s vlnovou délkou 532 nm. Tu a tam cvakne závěrka. Nad hrnkem s čajem se tetelí horká pára...

Prostě moje malé temné království. :-)