Sayonara | Státnice, voda und so...

Já žiju! Poslední měsíc jsem se nevěnovala téměř ničemu jinému než učení, což se také nepěkně projevuje na mém zdraví, ale stálo to za to. Neb dne 23.6.2011 se z Ereandil Aleanath stala Bc. Ereandil Aleanath! 

Obhajoba bakalářky sice neproběhla podle plánu, mluvila jsem příšerně rychle, i když jsem si ten projev zkoušela dopředu, dokonce jsem si vymyslela i tón hlasu, kterým jsem chtěla mluvit. Ale co už.

Po obhajobě jsem celá nervózní šla na oběd (ehm, ehm, lépe řečeno něco, co jsem do sebe v tu chvíli byla schopná dostat) - punčový řez a dvojku vína.
 

A pak mě zavolali. Dostala jsem otázky. A zaradovala jsem se, protože mi opravdu sedly. Nebo jsem si to alespoň v tu chvíli myslela. Výchozí principy speciální teorie relativity a Lorentzova transformace a dielektrické a magnetické vlastnosti látek. A začala jsem mluvit a kreslit na tabuli. A komise se začala ptát, čímž mě naprosto vyvedla z míry.

Otázka. Odpovídám. Sakra, ptají se dál. Kde jsou dveře? Neuteču. Škráb, dráp, moje nehty se zaryly do paže, čímž jsem se rozptýlila na dalších deset vteřin.

Znovu se mě ptají. Sakra, sakra. Dráp, škráb, nerozbrečím se na místě.

A zase. Něco nesrozumitelně mumlám a utíkám za dveře, což se myslím nesmí. Pan profesor Odbržálek šel za mnou, dovedl mě k pití, zavedl mě zpět do ateliéru a uvařil mi kafe. Asi tomu pánovi budu muset koupit víno nebo něco takového.

Konečně konec a za dveře, tentokrát legálně.

Nakonec mě zachránila moje bakalářka. Za dva celkově. Jsem Bc. a o něco blíž ke svému snu.

A šli jsme slavit! Našla jsem klub Blanice a konečně jsem se pořádně najedla! A po několika hodinách slavení jsme šlo šest matfyzáků hrát kulečník. Jednou jsem upadla, to si pamatuju. A potom jsem s Matyášem šla na noční výpravu Prahou. Někudy jsme šli, netuším kudy, protože ta místa neznám, ale byla to příjemná procházka. A v půl šesté ráno jsem zalehla do své kolejní postele (sayonara, má drahá postýlko). 

A v sobotu jsem jela na vodáckou výpravu! Do Českých Budějovic, kde by chtěl žít každý, jsem dorazila s dvěma osobami, které jsem neznala. Skoro celou cestu z Prahy do Budějic mluvili o WoWku a já se začínala bát. Protože dodnes nevím, k čemu slouží sezóny, jen matně tuším, že to má co dělat s PvP a arénami. 

Potom jsem na vlastní oči viděla samotného velikého Aquinia, legendárního Norda a další. Druhý den jsme s Nordem byli uneseni na natáčení videoklipu a odhalila jsem svůj skrytý kameramanský talent. 

Mohli jsme na raftech urazit tak 75 km po Vltavě, z Vyššího Brodu do kempu poslední štace, nicméně jsem se celou cestu hrozně flákala (asi tak jako zbytek posádky), občas i něco vypila a zjistila jsem, zač je toho Magie zeleného listoví. 

Takže navzdory své nespolečenské povaze (sakra, je normální se téměř milenecky obejmout a políbit na přivítanou?) a nekuřáctví z přesvědčení (ač tomu sama nevěřím, nikoho jsem nehodila přes palubu a nic nikomu neukradla, i když jsem se musela držet a ovládat své nadšené výrazy) se mi výprava moc líbila a dokonce se těším na další setkání s některými členy naší výpravy!

Nechť další dny prázdnin jsou stejně tak příjemné nebo ještě úžasnější!

A teď ještě zcizit mamce Mistra a Markétku:-)