Psychedelická zkušenost

Protože jsem stále nemocná a můj zdravotní stav mi znepříjemňuje všechny "seriózní" činnosti, rozhodla jsem se sepsat článek obsahující psychedelické zkušenosti různých lidí. Předem varuji, že to nebude nic krátkého, ale pokusím se text oživit poctivě nakradenými obrázky.

Článek neberte jako nějaký návod, je to pouze moje soukromá rešerše. A co si z něj odnesete je čistě na vás a na vaší fantazii. Nechci mít nějaké problémy, že snad nabádám děti k požívání drog, takže, děcka - nesežerte cokoliv, co najdete, neberte si od cizích lidí před školou bonbóny, houby nebo medvídky a používejte prezervativ.

O psychedelikách jsem psala už dříve, nebudu se o nich tedy dlouze rozepisovat, jen zmíním, že se jedná o speciální třídu látek, které mění vědomí a často se využívají v terapiích různého druhu.

V Evropě se vyskytuje řada hub a rostlin, které mohou navodit změněný stav vědomí. Z rostlin je to například indiánská liána ayahuasca, peyotlový kaktus nebo šalvěj divotvorná, z hub potom notoricky známé lysohlávky. Na ty jste možná někdy v lese narazili, ale pokud jste nevěděli, co hledáte, pravděpodobně se vám v paměti uložily jako "malé hnědé houby".

Po řádné přípravě místa tripu, jídla, pití, psychiky nastává onen očekávaný okamžik, který se nesmazatelně vryje do vašich vzpomínek. A právě některé z těchto okamžiků vám zde představím.

Proč? Protože mě to baví, málo se o tom ví a chci provokovat.

6,4 g psilocybe arcana (lysohlávka tajemná)

"Vidím džungli, močály, prastarý řád, který vstupuje do chrámu a mé tělo leží na oltáři. Současně já jako malý kluk koukám zezhora na celou akci. Vstupující členové řádu mě vidí a zase mě popichují – "podívejte se na malého...chce se dívat, jak pracujeme". Mé malé já jim bylo pro smích.

Skupina přichází k oltáři, rozestavují se kolem mého těla a celá léčivá show začíná. Pozornost upírají na mou levou nohu a já na úrovni fyzického těla cítím na této noze silné pulzování a teplo (nedávno jsem měl úraz, silniční vyrážka, hojí se to pomalu, trochu hnisá). Skrze mou nohu do pokoje proudí teplo, horko, zapařený vzduch, hnis teče ze všech pórů v těle. Stěny mokvají. Když si promnu prsty na rukách, cítím mazlavé teplo, pach.

...

Přichází vize "hub", jak rostou ze sporů, využívají zbytky klacků a listů, aby čerpali energii, jak dokážou pohltit ostatní organismy proto, aby narostla nová inteligence, která je v plánu DNA. Analogickou vizi sleduji na mé noze, kde cítím, jak je hnis pohlcován, rána se hojí, roste nová kůže a s ní i "nová inteligence". Připadám si jako had, který svléká kůži, aby mohla narůst nová.

Balím nohu do obvazu, konopí do jointu (pořád je všechno strašně mazlavé, joint nejde ubalit a já mám stále slušné vizuální halucinace). Kouřím, sedím na židli a prosím sílu rostlin o léčení i na fyzické úrovni. Silný náboj prochází mým tělem, vzpomínám si, že vstávám...najednou se budím na zemi, jsem jakž takž schopný se odplazit na druhý konec místnosti, kde mám ustláno a celý trip nabírá nové obrátky. V této chvíli mohlo uplynout cca 6 hodin od začátku a už chci spát...hlava pořád jede, tělo je slabé. Dávám prostor bylinám ze zaječího sádla, nechávám je hojit ránu, ve vizích se vracím na oltář do chrámu starého řádu a nějaká entita mě "ladí", je v ní soucit, čistota."

deviantart.com

3 g psilocybe cubensis (lysohlávka kubánská) a salvia divinorum (šalvěj divotvorná)

"... hudba (ash ra tempel, manfred mann's earth band, pink floyd, shpongle) začala po dvaceti minutách znít velmi prostorově, zaplnila celou místnost, okolo předmětů se objevovala aura. Já tančil, hudba procházela každým kouskem mého těla a já cítil její energii, jak mě nabíjí a prostupuje každou buňkou. Postupem času svět okolo mě začal být hodně vlnitý, předměty se roztékaly a slévaly do sebe, hodně vtipná mně přišla kytara tvořící jeden celek s lustrem, hrát na ni moc nešlo.

...

... dostává se mně houbových vizí – mé roztečené tělo se stává myceliem a sahám všude, jsem za hranicemi prostoru pokoje, vytékám z domu pod půdou putuji dál a dál a cítím kam až sahá jejich inteligence, jak jsou houby propojené s jinými rostlinami, stromy a mikroorganismy... Vidím nekonečnou informační síť a jsem její součástí. Podobně i lidi a jejich vztahy vidím jako houby – každý svým konáním působí na svoje blízké okolí a přispívá svou troškou na tvorbě "jednotného podhoubí" (analogie prolnutí mikro a makrokosmu). Viděl jsem lidi, kteří svými činy mycelium ničí a škodí mu. 

...

Místy propadám do hysterického smíchu, bláznovství, směju se lidem okolo sebe, co žijí jako děvky konzumní společnosti a nedokáží se radovat z maličkostí a krásy přírody a jejich jediným cílem je ego-posilující hromadění hmoty, vlivu a sociálního statusu. Zároveň cítím lásku a jednotu s okolím, a tak si rozpouštějící ego říká, jestli se má snažit působit na druhé a snažit, aby se k sobě a přírodě chovali lépe.

...

Dál mně přicházely vize pyramid, Egypta, pouště, a jelikož jsem v týdnu dočetl Egypťana Sinuheta, který chtěl "svůj pohár plný", zatoužil jsem po tom stejném. Na stole na mě čekal připravený bong a v krabičce sušené lístky šalvěje – tak běž, naplň svůj pohár, radí mně. Nabíjím bong, potahuji a držím jak to jen jde...
...okolo mě se vše zahalilo do temného pláště svět se bortí a já se propadám hodně hodně hluboko. Kde to jsem? Kdo jsem? Proč jsem? Co se stalo? Existuji vůbec, existuje vesmír? Existuje časoprostor? Takové věty mně probleskly hlavou v tisícině sekundy a já se nořil hlouběji a hlouběji. Doposud jsem byl s houbami na příjemné procházce a teď sedím v raketoplánu a nevím, kam tak strašnou rychlostí odlétám..."

deviantart.com

20 kusů psilocybe semilanceata (lysohlávka kopinatá)

"Po asi půl hodině se začal zpomalovat čas. Všechny orgány jakoby odpočívaly, meditovaly, jako samostatné bytosti. Nechávají mě v tom samotného. Celé tělo začlo vibrovat, nemohl jsem ho ovládat. V hlavě mám klubko hadů z vlastních vzpomínek. Hadi se jednotlivě rozplétají a promítají se jak filmový pás. Můžu ho zastavovat, přetáčet, vracet, koukat na jednotlivé snímky a přemýšlet o nich. Z čím hlubší vrstvy had vyleze, tím silnější a starší vzpomínky mi ukazuje.

...

Cítím, jako bych byl šedá pravda všednosti a rutiny. Jsem drtící upřímnost, kterou jsem nikdy nezažil. Jsem nihilistické slunce ozařující lidi v ranní tramvaji cestou do práce. Jsem rakovinou i lékem. Jsem cizí vzpomínka. Každá role je intenzivní a skutečná. Když se s jednou smířím, ustoupí a začne jiná."

5,7 g psilocybe semilanceata (lysohlávka kopinatá)

"Vůbec nedokážu uchopit časovou osu, ale někdy mezi tím mi nabízí M. fyzický kontakt a upozorňuje mě, že v tom nebude žádná sexualita. Prej si myslel, že ho chci o... To je dost možný, že něco takovýho podvědomě cítil, protože jsme poznali, jak dlooouho se známe a jak se v průběhu věků mění naše role, jednou kámoši, jednou pár milenců, atd., víte o čem mluvím. Ale v tu chvíli jsem takový myšlenky neměl. To je několikátej člověk, se kterým jsem podobnou věc na tripu prožil, je zajímavý dát si takovou exkurzi skrze vztahy v půběhu věků. A hodně to sbližuje. M. je mi na tripu oporou a uzemňuje, probíhá tam mocnej proud z vesmíru přes něj ke mně. Po celou dobu tripu cítím jeho fenku, jak na mě zezdola dohlíží a posílá mi energii – je to silná léčitelka. Vždycky zavzdychá, prožívá to utrpení se mnou a celou dobu cítí co se děje. Dost věcí na tripu se týká sexuality, to je oblast která mě už dlouho fascinuje. Ale to jsem zase odbočil, protože těch odboček je v tom labyrintu milion."

Čaj ze 100 ks psilocybe semilanceata (lysohlávka kopinatá)

"Umíral jsem tam a hrála mi taková smutná melancholická píseň.. A v tom setu zrovna hrála taková "kostelní" muzika, která se prolínala s tou písní duchů, prostor kolem mě byl jak v kostele jako na pořbu.. Nevím proč, ale přišlo mi to svým způsobem divný, nevím jak ten pocit popsat, ale jaksi jsem se tomu vnitřně vysmál, tý ceremonii umírání, bylo to prostě jak na pohřbu a já přeci ještě neumíral...

...

Stala se mi příjemná věc, proměnil jsem se do psa. Chodil jsem po čtyřech a cítíl jsem se skvěle... Já mám psy strašně rád ale nikdy jsem ho nemohl mít."

1 g semen (8 ks) argyreia nervosa (havajská růže, obsahuje derivát LSD)

"Všechno bylo jak ve snu, ptáčci zpívali a já koukal do nebe, který se za chvilku přetvářelo ve fraktály, a já se začal sám sebe ptát - tohle má bejt jako zhulenost? Vždyť jsem jak na třech papírech! Co bude následovat?

...

Stav to byl hezkej a poetickej, vymýšlel jsem zamilovanou báseň a bylo to romantický.

...

Zkrátka koukaly na mě různý bytosti, předci, z listí atd., jako by se projektovaly do těchto věcí, ale přímo se ukázat nemohly.

...

Všude byl jasně vidět souboj protikladů, života a smrti a cítil jsem všude nemoc... Zároveň to byla jakási ukázka smrti, ne jak na běžným tripu, která se odehrává na psychický úrovni, ale tohle bylo i s tou fyzickou stránkou... Přišlo hodně vhledů, na který se ale přes to utrpení nešlo dobře soustředit... Příroda se mě snažila oživit, najednou přiletěla hejna ptáků kolem mě a koukali, co se to tam v lese děje, že tam leží člověk v křečích... Pak začali zpívat jejich speciální písně na pomoc a oživovat mě...

Btw ptáky mam rád a vždycky nějakým způsobem ovlivní trip.. Miluju jejich zpěv! 

...

 Inkarnoval jsem se do postiženýho člověka a taky novorozence, nechtěl jsem se tomu bránit tak jsem se tomu poddal... Vyluzoval jsem různý zvuky jako postiženenej člověj, ruce jsem měl v puse oslintaný a získal docela cenný vhledy do hlavy těhle lidí... Mám jednoho takto postiženýho kámoše, kterej je fakt skvělej, akorát teda je v tomhle stavu furt."

devianart.com

1 g semen (8 ks) argyreia nervosa (havajská růže, obsahuje derivát LSD)

"Zkrátka jsem se na cca 6-7 hodin napojil na dědu, který podle mě umírá, a je to jen otázka času. Takže peklo, se vším všudy. Bylo mi fyzicky hodně špatně, vize jsem měl třeba tak jako na 1,5 sušicích, žádnej extrém, ale tělesně je to velkej hardcore i s dietou. Ty semena jsou prostě do určitý míry toxický, obsahují kyanid atd. Celkově jsem byl hodně slabej, pohnout rukou bylo těžký, oči jsem měl přivřený a panenky protočený dozadu a cítil jsem se jako děda. Už za ním chodím 2,5 měsíce a jak se ho dotýkám a dělám s ním různý věci, tak jsem na něj očividně dost napojenej. Plus hodně dělá podvědomej záměr ho "vyléčit" – určitá forma léčitelství, kterou nechci vědomě dělat. Hlavní čočku jsem dostával za to, jak k celý tý situaci přistupuju.

Myslel jsem si, že jsem vyrovnanej s tim, že děda může umřít, ale viděl jsem různý situace z dědovo perspektivy, to že ho třeba nutím do cvičení a sezení, i když nechce (to v podstatě člověk dělá v tom zaměstnání fyzioterapeuta, lékaře atd. povinně stále a podle mě to hodně škodí, že musí "léčit" lidi kteří nechtějí, protože je za to přeci placen) nebo jak ho rodina chce pořád krmit, ale ten žaludek to prostě nezvládá pobrat, to jak mu říkám "dědo, musíš cvičit, abys mohl jít domů". Ale děda nechce, děda chce -možná- umřít (nechci to posuzovat, jen můj názor), bohužel někteří rodinní příslušníci nejsou schopní ho nechat odejít.

Takže jsem byl rozporuplný z toho, v jaké jsem situaci, něco se ode mě trochu očekává, ale nadruhou stranu vím, že ho nemůžu nutit, protože tím škodím jemu a hodně i sobě. Nadruhou stranu, někdo musí nemocné motivovat a kdyby se bral ohled na pacienty, tak by se moc necvičilo, protože oni často nechcou, ale někteří to pak díky té dřině rozchodí. Tento paradox mého povolání řeším už od začátku co to dělám. Dřív jsem se snažil každému pomoct, ale z toho jsem dávno vyléčen, přesto jak vidíte není jednoduchý si vždy udržet jasný stanovisko, hlavně jedná-li se o blízké. Kdo chce pomoci, tomu pomůžu, je-li to v mých silách, ale chce to bejt na lidi trochu přísnej, aby dodržovali určitý pravidla."

deviantart.com

10 ks psilocybe cubensis (lysohlávka kubánská)

"Zevluju na Florenci a pomalu se přesunuju ke Kotvě. Přicházím blíž a vidím jak se probouzí obrovská hlava týpka se zelenýma očima na billboardu. To mě trochu vyděsí a běžím se schovat do Kotvy, chci si sednout a ohřát se.

...

Najednou slyším klapot koní, přivírám oči a ocitám se někde ve středověku. Okolo jsou lidé v dobovém oblečení a celé náměstí je provoněné senem... Chvíli si sním, je mi zima, chtěl bych si dát něco teplého. Slídím okolo stánku se svařákem, ale pak se na to vykašlu a jdu si sednout do malého parčíku. Okolo slyším mluvit lidi, mluví divnou řečí, vždy když ale přijdu k nim, tak je to regulérní čeština."

6 g psilocybe cubensis (lysohlávka kubánská)

"Najprv sa začali v tme pred očami mihotať farebné bodky, ktoré sa postupne splietali do ornamentov a vytvárali všakovaké mozaiky. Postupne sa mi vnútorný priestor rozšíril a ja som mal pocit že mám hlavu asi 1m veľkú a v nej sa to odohráva.

...

Nič nebolo uchopiteľné, všetko boli len vlny a jemné vibrácie, Oto bol priesvitný – hlavne vrchná polka, spodok mal pevný. Ja som sa stále obchytával a akoby uisťoval, že som tam, lebo som sa vnímal ako zo vzduchu. Rozmýšľal som ako vlastne veci držia pohromade, keď je to len chvenie, a zároveň som si spomínal že to presne popisuje aj kniha o Psychedelii a hýkal som úžasom, že ako presne to tam je popísané. Na chvíľu som v nej doslova čítal. Tu som zrazu prestal rozumieť, či som dal trip ja alebo Oto, lebo bol v tom mojom tripe tak pevne usadený, bol tam so mnou, aj keď som mal zavrené oči. Potom sa ma Oto opýtal čosi ako "vidíš ma, ako vyzerám, kto som? " a ja na neho kukám a predo mnou naozajstný Buddha! Sedí si tureckom sede, úsmev od ucha k uchu, na hlave kudrlinky ako Gombitka v Neberte nám princeznú a navrchu hlavy taký nejaký šišak či čo.

...

Okrem toho sa mi zafixoval jeden obraz, ktorý neviem časovo zaradiť a to že som ležal v tmavej jame, pomaly ako v hrobe a hore bola bledomodrá obloha a kopa známych ľudí sa nado mňa z tej výšky nakláňalo a volalo ma - poď hore, ale ja som nemohol a len som tam bezútešne schúlený a uzimený ležal."

3 g peganum harmala (syrská routa, syrská růže)

"Celú miestnost začala obrástať nejaká liána (podobná banisteriopsu, no velmi jednoduchá taxonomiou). Vidieť to bolo šialené, v mojej mysli sa odohrával nevyhratelný boj s úzkosťou, citil som, že som vstupil na miesto, na ktoré mi zatial nebolo dovolené vstupiť a nevedel som, ako z tadial von! Našťastie len na pár sekund ma opustiala moja vola, a tak som sa znova nechal unášať... Do zbláznenia.

Bol som neskutocne šťastný, keď som pred tým stelesneným desom zavrel oči (našťastie, dakujem podvedomie). Nie že by som so zavretými očami už nevidel to, čo predtým, no aspoň som nevidel tu žiaru, ktorá zahalila celú miestnosť. Aj tmavé objekty žiarili tak, že som mal pocit, že... Sa rozplyniem. Pametam si stol, ako bol vyklonovaný na niekolko krát, naozaj som nevedel rozpoznať, kde sa v skutočnosti nachádza, aj keď som bol 30 cm od neho. Obývacia skryňa sa rozkládala a male bodky RGB farieb ju opušťali a vytvárali úplne nové objekty. Vtom som si spomenul: "Toto nebude na večnost, prejde to, len sa nechaj unášať".

...

Zvuky, ktoré som počul, boli takisto najbizarnejšie, aké som kedy "počul". Ani hrdelne ich neviem opysať, no mali istú harmoniu, akoby to bola reč. Vnimal som ich ako niečo: "Prečo si sem prišiel, toto nie je miesto pre teba. Choď preč, toto je miesto bohov." Úžasná hudba. Aj keď som bol zároveň vydesený, naplňala ma krásnými emociami. Nie ako prehlušujucí zvuk vysokého napetia, ktorý počujete hneď na začiatku. Bol to prísný hlas, no taký nežný, taký laskavý a desivý zároveň.

...

Tak som potreboval priatelku, potreboval som, ju citiť vo svojej blizkosti. Ten hlas, ta hudba, tie zvuky, začali byt prijemnejšie, akoby sa ma snažili utešiť. Mal som zatvorené oči, videl som, ako ma obrovské liány kolisaju, akoby v naruči. Bol som klbko energie... No rychlo som zabudol, čo som cítil, pretože prišla dalšia vlna halucinácií.

...

Dotkol som sa ruky spiacej priatelky a ona chytila tu moju. Bol to ten najkrajši zážitok, ktorý si budem do smrti pametať."

Salvia divinorum (šalvěj divotvorná)

"Cvak a byl jsem tam. A nevěděl jsem o tom. A pak mi to došlo. Svět přede mnou tepal, blikal... Blik a byl tady, blik a tma, rychle za sebou. Říkám si, tak tohle je fakt nářez. Pozoruji, co se děje. Blik, z temene hlavy se rozvinul svět přede mnou. Blik, do temene se zavinul. Svět se objevoval a mizel v temeni mé hlavy.

...

Představte si, jak se asi teď cítí třeba trapézový sval ve vašem těle. Je prostě vaší součástí, není oddělený. A tak jsem se prožíval. Jako sval, jako buňka, jako neoddělená součást jiné bytosti. A pak jsem uvědomil, stal jsem se někým, ale ten někdo byl pořád součástí něčeho jiného. A já s tím nemohl nic dělat. Přišel pocit, že to tak prostě je, vždycky bylo a vždycky bude. A pak tenhle vjem zmizel. Byl jsem zpátky, doma na posteli, ale tím to nekončilo. Na cokoliv jsem v tu chvíli pomyslel, to bylo v mé přítomnosti. Úplně fyzicky. Ne jen tak mentálně, vzdáleně a neostře. Myslel jsem na některé lidi a byl jsem fyzicky s nimi. Pak mě napadlo, že mysl nemá hranice a měl jsem opravdu silný pocit moci. Že by mi fungovala telepatie, a že kdybych chtěl, mohl bych být kdekoliv."

A to by bylo pro dnešek všechno. Doufám, že jste si exkurzi do světa psychedelie užili a že jste článek brali s nadhledem!